Dlouho jsme se neviděli a neslyšeli. Připadá mi to jako rok. Nu, ale jsem tu a budu tu chviličku s vámi.
Vidím, že jste udělali za ten rok velký kus práce. Tolik lásky jste ve svém srdci vytvořili! Zároveň jste spotřebovali hodně toaletního papíru. Potkali jste spoustu očí, došlápli opravdu spoustu kroků a došli až tam, kde jste teď. Gratuluji. Jen tak dál a zase lépe.
Cítím, že už nepotřebujete tak vehementně uklízet a uvědomujete si, že chcete svátky prožít klidně. A děláte pro to uvnitř sebe všechno. To je prima. Jsme tím zase všichni o kousek dál. Nejtragičtější (a zároveň nejkomičtější:))) přichází chvíle těsně před večeří. Tak na to myslete, ať to máte i tam v klidu. Držím palce, bude to dobrý. A pak bacha na kosti.
Víte, já mám Vánoce ráda. Všechny ty světýlka a to, jak jsou na sebe lidi hodní. Mělo by to tak být průběžně posvátné celý rok. Nemyslím ty světýlka. Myslím ten klid na duši. V rychlých všedních dnech si dovolit pravidelné pomalé prožívání, načančanou tabuli i hostitelku a hlavně to, jak skrze dárky ze sebe rozdáváme blízkým radost. Bez pocitu vynahrazování čehokoliv. Dávno to není o množství, ale o síle. (Nebo aspoň někde:) ale co já tu budu rozumbradovat, vždyť vy jste páni svého života a v každé chvíli děláte to, aby vám bylo co nejlépe. Tak v tom vesele pokračujte, ono se vám to "vrátí".
Tak šťastné a veselé :-)
