čtvrtek 15. září 2016

Malý velký profesionál

Milá mami.

Je mi rok a půl. Už jsem tedy dost velký na to, abych koukal na youtubu na pohádky. Jak dlouho budu chtít. Když mi to ukončíš dřív, než budu já sám chtít, jsem dost velký na to, abych Ti dal najevo, že ještě ne. Řevem samozřejmě, protože na mluvení jsem ještě moc malý. 

Jsem dost velký na to, abych si mohl vybrat jídlo, jaké chci jíst. Ale ještě malý na to, abych Ti přesně popsal hned napoprvé, na co mám chuť a víš sama, že jsem od přírody nimral. Jo a radši mě prosím krm, protože jsem ještě malý na to, abych si nezamazal pusu a prsty (to nemám rád, je to nepříjemně lepivé).

Jsem dost velký na to, abych si hrál sám. Ale sama víš, že jedině, když u mě sedíš. Když u mě nejsi, tak jsem ještě malý na to, abych byl v klidu a nemusel si Tě hlídat. Takže buď zařiď, ať je někdo další doma a nejsme tam sami dva a nebo prostě seď u mě a já si budu hrát sám.

Jsem dost velký na to, abych Ti pomáhal uklízet. Vysávat, utírat, umývat. To máš vždycky radost! Ale musíš pochopit, že jsem ještě malý na to, aby mě to bavilo víc než 3 minuty. Prostě tu pozornost neudržím, no! A to pro mě ale znamená, že s činností končíme OBA. Takže Ty taky. Rozumíme? Zatím Ti to ještě asi nedošlo, proto Ti to dávám najevo křikem, když si se mnou nejdeš pak hrát (mluvit ještě neumím, že jo). A musíš pochopit, že jsem sice velký na uklízení, ale malý na to pochopit, že Ty to musíš dodělat, doklidit, dovysát, dotřít. Ten křik jde ze mě prostě sám, já za to nemůžu...

O hlídání mě se klidně můžeme pobavit. Jsem na to už dost velký, to víme oba. Nech tu ale svoje prsa, hlavu, náruč a to, jak se mnou mluvíš. Jsem totiž ještě malý, abych se uměl uklidnit, když Tě budu najednou postrádat nebo nedej bože, když Tě uvidím odcházet. A nemysli si, vysvětlování je fajn, hlavou to pochopit dovedu, že se vrátíš, ale je to silnější než já...jako když Ty neodoláš čokoládě, chápeš. Tak ty prsa a náruč tu radši nech, jo?

Takže, klidně si dělej co potřebuješ, vím, že toho máš hodně. Vidím to! Domácnost uklidit, prádlo pořád nějaké třídit, prát, rovnat, vaříš každý den, o tátu se staráš (ale prý už ne tolik, jak by si přál - ale to jen mezi námi), staráš se i o moje hračky, aby pan Medvídek neměl hlad, atakdále atakdále. Ale musíš do toho prostě započítat mé potřeby, které se teda často mění (až se občas nestíhám divit a jsem z toho nevrlý) a taky mě musíš zabavovat a vzdělávat hrou. Kdy budeš mít čas na sebe, na své tvoření, práci a na spánek, nevím. Ale ty jsi profesionálka, mami, Ty si poradíš.

Díky za pochopení,

Tvůj malý velký miláček.

Princ Píďoslav s babičkou a bagrem.


 


pátek 2. září 2016

Dnes je něco jinak

Je pátek večer a já v sobě hýčkám pocit, že jsem na sebe pyšná. Ondra odjel, Eliáš usnul a já mám vzácně večer pro sebe a nic nemusím. Jindy touto dobou je u nás buď cikrus Uber-to, nebo uklízím, prádluju, či doháním jiné resty. Dnes je ale všechno jinak...



Mám půjčenou knížku z knihovny, do hezké skleničky jsem si nalila lehce alkoholický pití a jen ležím... Je to nádhera! A co se změnilo? Rozhodla jsem se, že ukončíme kojení. Asi to nepůjde hned, ale to neva.

Jsem ohromně vděčná za to, jaké mám kolem sebe moudré ženy, od kterých se můžu učit. Ještě víc jsem dnes padla dolů, když jsem se začala dozvídat, že je to, co cítím, vlastně v pořádku a nevěděla jsem, jak z toho zase vybruslit nahoru. Myslím, že dnešní ženy (a potažmo děti) "trpí" tím, jak nejsou "správně" informovány a vedeny "moudrou radou starších".



Děkuji, milá M., že jsi mě navedla na můj způsob a podpořila mě v tom, jak tou nekojící změnou projít hladce. Že se Ti povedlo mě ukotvit samu v sobě, že jsem uznala své mateřské schopnosti a poznala svou sílu. Z toho teď můžu čerpat a vím, že vše bude dobré.

Eliáš je velmi křehké dítě. Ale jak říká moudrá M., už není miminko. Kojení už používá pro vyřešení svého psychického nepohodlí, které by se ve svém věku už mohl učit vyrovnávat jinak. Také Elajs moc nejí, protože ví, že mu bude bez odporu (ba naopak, servilně) naservírováno teplé a sladké prso. A máma? Ta už se začínala pomalu trápit. Nejen tím, že je to čím dál fyzicky a psychicky náročnější (kojení = rozdávání), ale také tím, že z podstrojovaného normálního jídla si - když hodně - jen uzobnul. To jsem pak pěnila a supěla: tak si trhni nohou. A pak měla výčitky, že jsem hrozná, tohle k němu vysílat, a neschopná, když nechce jíst, co mu dávám.

Přicházelo to ke mně už přes měsíc. Holky na instagramu, osobní setkání s neznámými i známými ženami, které se "nevědomky" stočilo na jejich ukončené kojení... To byly znaky, díky kterým jsem na vlastní ukončení myslela čím dál intenzivněji.



Říká se, že do dvou a půl let neexistuje přirozené odstavení od prsu. Jsem přesvědčená, že náš citlivý Elíš by se sám neodstavil ani ve čtyřech. Dnes jsem si díky M. uvědomila a přijala za své názor, že do 3 let je třeba naučit dítě respektovat rodiče. Nuže, jdu na to. Držte mi (nám) palce a pro koho je to taky aktuální, napište, budem se podporovat navzájem ;)



Hezký, příkladný návod:
- kojení jednou denně a do sytosti, jak si bude dítě přát. Např. večer před spaním. Než i to zcela odstřihneme.
- Přes den prso nedávat. Když bude vyžadovat, odvést pozornost, nebo nabídnout jídlo, nebo jinou formu společného, milého uklidnění.
- V noci nechat dítě spát s někým, kdo nemá funční prsa (babička:))partner) a ke komu máme důvěru. Možná se tento doprovod pár dní nevyspí, tak je nutno s tím počítat a zařídit si to tak.
- Nepodléhat řevu. (Můj případ). Je to forma komunikace. (To si musím zapsat za ušiska)
- Podpora blízkého okolí je velmi potřebná a dítě musí být zdravé.
- Mluvit o tom s dítětem. Děti jsou kapacity! Musí jít o jakousi formu spolupráce.
- Matka musí být přesvědčená o tom, že dělá to nejlepší pro dítě (osamostatní se, vyroste, začne jíst, lépe navazovat vztahy na pracovišti-pískovišti) i pro sebe (nebude mít nonstop ve výstřihu rozmazleného fakana. Pardon. U nás by to tak dopadlo za ty 4 roky:))).
- A pak už jen láskyplně a pevně (a ještě jednou láskyplně) vydržet. Good luck!





Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...