Znovuzrození...

...vypadalo to, že patří mezi ty další odložené krámy tam pod střechou v letitém prachu. Nikdo si na něj už skoro nevzpomněl (nepočítám babiččin pro kočárek potupný a neúspěšný pokus o vození dřeva od dvěří dřevníku ke druhým dveřím chaloupky) až tu, hle! Eliáš narozen!

Výběr kočárku je v dnešní době věc vskutku nezáviděníhodná... Tolik značek, tolik skrytých pravd a účelů. Velká korba na úkor hmotnosti? Skladnost na úkor odpružení? Uf... Nakonec jsem hledání ukočnila s jasným přáním: "Prosím, ať si nás kočárek najde sám."  Ondra si zase přál, ať perfektně houpe. A jak to tak s přáními bývá, plní se znenadání. A tak si nás kočárek našel a houpe přímo královsky. :-)

Seznamte se s kočárkem po mně. Je to Liberta, dvojkombinace. Důkaz místo slibů:

 Mé album. Opravdové a krásné, plné vzpomínek, ne jen fotek.

A to už jsem já, ta malá píďalka v kočáru :))

Mí dobrodružní rodiče mě s kočárem vytáhli na Klíč. Byly mi skoro 4 měsíce.

Takhle podobně...

...na mě teď kouká náš Píďa...

...třeba když vařím.

A jak to bylo na té půdě?

Radost

Dnes je ten slavný den, kdy k nám bylo zavedeno vertikální kojení v čiré praxi. Short story dnešního dopoledne:

Obr.1.: snažila jsem se Píďánka uspat v kočáru. V tom ještě po mně. V romantickém zákoutí naší (ještě ne zcela dle mých představ) romantické zahrady...

... Obr.2.: tradičně a doslova to odneslo KiBi - ale! - poprvé a víceméně náhodou, a doufám, že ne naposled, jsme se spojili i v kojení. 

Sice si teď připadám zase o flák alternativnější exotka z ufonska, ale Píďa je evidentně spokojený miminek :-)

Odznáček, aneb můj hrb můj kočár.

(Pozn. red.: Dostala jsem darem od přítelkyně, ta zakoupila na Fleru u kreat)

A dnešní radost č. 3: Kytka!

Ano, naškubala jsem si kytku a mám z ní velkou radost. Chodím kolem ní častěji než bych tím místem procházela, jen abych se mohla krátce pokochat.

#jeskvělýmítzahradu #vykřičník #jsemztohopaf

Přeji pafí radosti i vám.