Dala jsem si čas, protože jsem chtěla, aby byla na míru pro konkrétní děťátko. Až ho budu znát.
Až budu s nitkami do deky zašívat konkrétní požehnání...
:: přestože byla představa výsledku docela konkrétní, reálný výsledek už nutně nemusí být přes veškerou snahu (nebo právě proto) stejný.
:: když nevím jak dál, nesmím se zaleknout, ale prostě volně pokračovat.
:: nemám ráda, když mi do toho někdo kecá.
:: když se trápím řešením nějaké situace, je lepší jít spát...
:: po zjištění toho, že jsem udělala jednu viditelnou chybu, stačí si uvědomit, že i tak je deka použitelná ...
:: když jsem zjistila "aha, takhle to nejde", tak to s úsměvem udělám příště hned jinak.
:: i zapomenuté drobné nitky jde dodatečně odstřihnout...
:: že není to jen o šití, ale o užívání si té hry
:: že nesmím zapomínat na manžela
:: a že příště už budu zkušenější. :-)
...a ještě pár fotek, jak to všechno dopadlo (zatím jen to šití, na výchově pracujeme. A ještě nějakou dobu budeme)
přední hrací strana
zadní strana celá pařížová
vychytávka (doslova)
Drobné detaily.
A proč Paříž? Protože v květu je čarovná...
Vaše paní pav, co je z šití dek paf!
