čtvrtek 2. března 2017

Žiju.

Objevuju, co to znamená. Žít. Zní to divně? Já vím.

Včera jsem narazila na článek od Veroniky Krkavčí matky o ženství a sdílela jsem ho na facebooku Paní Pav. Článek naprosto vystihl mé aktuální rozpoložení.

Vím, že jsem to tu už několikrát psala a melu to stále dokola, ale ono je to tak postupné a intenzivní, tak mě to pohlcuje a dala jsem si "povolení" to jen nechat plynout. Být ženou, která je milující za každé (víte jak to myslím) okolnosti, důvěřovat, že je všehno dobré, umět držet svoje hranice a říkat si o to, co by mi pomohlo být v pohodě (tím myslím v souladu, tak, abych se cítila šťastná). Nehledě na okolní svět, nehledě na minulost.

Aktuálně mě hezky vystihuje tento obrázek:


...je mi jedno, co se děje ve světě, je mi jedno, co dělají sousedi, celebrity a co dělají "špatně/dobře" lidé v mém okolí. Já tvořím dobro na Zemi tím, že dělám dobro ve svém srdci, věnuji se tomu, co mé srdce žádá a laskavě k sobě si dovoluji prostě jen být, být ženou, která - když na to přijde - nemusí nic vysvětlovat ani o nic se snažit, protože když je pravdivá, tak se vytváří harmonie i v intergalaktickém prostoru a ne jen v sekulární rodině :-) a o to mi tady, jako ženě, jde.

Buďte nadšení ze svého života, buďte PAF.



pátek 6. ledna 2017

Pro štěstí 2017



Normálně se dávají na přáníčka třeba fotky dětí. Ne. Já si tam plácnu sebe... Ačkoliv pracuju na tom, abych byla šťastná a svět milovala bez výhrad a bezpodmínečně, ne vždy se mi to daří. Často si připadám, že ve své podstatě nevím, kam směřuju, přestože se neustále snažím o opak. Ano, jsem spokojená a jisté pokroky průběžně zaznamenávám, ale stále vím, že mám rezervy. Že bych nemusela tolik "životně prokrastinovat" a uměla bych více žít naplno. Více se smát a neřešit ptákoviny. A tak i nadále budu v roce 2017 pracovat every day na tom, abych byla happy. Neobviňovala se, neztotožňovala se s myšlenkama, nenakládala si na sebe další emocionální břemena a měla se ráda. Chci více číst, více studovat, častěji tancovat a více tvořit. Naučit se cítit tělo. Nechat život plynout v lehkosti. A to přeju všem, kteří to mají podobně jako já 😃 vám ostatním, co to už umíte, děkuju za inspiraci. Tak šťastný a nový! Muck :-*


Vaše Eliška.



Fenomen vánočního stromečku

Teď po Vánocích už to snad můžu říct: Taky vám připadají cizí stromečky tak nějak...divný? Divný, ale svým způsobem vám to je jedno? Že ten nejkrásnější a jediný ideální máte zkrátka vy, ale nikomu tyto své tiché úvahy necpete? Neříkám, že všechny cizí, ale třeba většina. Máte to tak? Docela by mě to zajímalo, připadá mi to jako tabuizovaná otázka trošku :-D Nicméně.


Zajímavé je, že si to navzájem neřekneme. Během adventu a svátků jsme k sobě jak na povel shovívaví a dosedá na nás vděčnost za celý rok. Ještě to chvíli po svátcích doznívá, ale jakmile vystrčí první krokusy na jaře hlavu, už taková sounáležitost nepanuje a začíná zase na plný obrátky až s příchodem dalšího adventu.


Nikdo neřekne: "Teda babi fuj, mně se zdá, že ten Tvůj stromeček je přeplácanější než makeup a zadnice německé pornoherečky." Nebo naopak "Ty ve, to ste si ten stromek nemuseli ani pořizovat, když tam máš dvě koule!" A já myslím, že to není jen o stromečku, koulích (teď myslím baňkách) a o pseudo-odvaze říct či neříct k tomu svůj názor. Je to přesně tak, jak to je - tedy o respektu, že ten druhý to udělal nejlépe tak, jak uměl, jak se mu samotnému líbí a když to nikoho neohrožuje, tak může mít na stromečku pověšené klidně starožitné vidličky (být hipsterka, tak se teď z toho nápadu poseru a na instáč hned posílám designový kus vidličky ze stromečku a v tichosti čekám na lajky) a nám to je volné.


Přeju si pro nás pro všechny, ať jsme schopní tento respekt ke svobodě jakéhokoliv vlastního, kreativního vyjádření držet po celý rok a ne jen o Vánocích. Ono totiž být předčasný hudrující důchodce (jak píše Jan Bílý) dokáže zkazit den.




Na závěr přikládám náš (samozřejmě nejkrásnější z nejkrásnějších;) stromeček a jdu zjistit, jestli #hipsterchristmas existuje. (Existuje a je to mnohdy minimálně inspirativní. ...)


Už i #hipstersanta existuje!

Náš malý vánoční skřítek:

Ještě chvíli a taky mu budu moct věšet světýlka na fousy! Tolik se těším!

Tak. Na zdraví a na respekt. Nejen o Vánocích.



P.S.: Já vim. Není to příliš vhodná volba slov k tématu Vánoc. Už mlčim...příště se namísto toho navážu třeba do nordic stylu. Ho ho ho ho!



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...