Představuji vám....

...grepy!

Je to název značky, kterou jsem si vymyslela pro mé šití.
Možná jste si už všimli tady nahoře záložky "grepy" vedle záložky "kontakt".

A jak to vlastně bylo?

Šicí stroj jsem dostala jako svatební dárek od Ondry.
(Že by tradice? Mí úžasní rodiče to tak udělali.)

A tak jsem se ho radostně ujala a začala šít na svatbu...

22 spodniček

35 šátků

dárky a prostírky na stoly

a sukně.

sukně v akci:

koukám, že některé ještě chybí.

Taky svatební šaty jsem si ušila. To byl vždycky můj sen...

Po svatbě jsem se naučila šít rukávy.

A začala jsem blbnout s vymýšlením střihů.

Toto je ve Skotsku. Ušila jsem si šaty, které jsou ale děsný propadák... A navíc mi v nich byl vidět zadek.

"Nejlepší učitel je naše poslední chyba."

Pak jsem začala zkoušet šít první zipy, kapsičky.

A taštičky. A obaly na polštáře. A hračky, panenky a panďuláky.

První pišta.

Chtěla jsem Eliáškovi ušít deku. O tom už jsem psala TADY.

Od té doby jsem ušila dalších pár dek, několik panďuláků - intuitivně, vždycky konkrétně pro někoho. Několikero šatů pro sebe, ve kterých se dalo kojit a šaty mamince k narozeninám:

Tady to není kvůli pestrosti látky vidět, ale je to můj majstrštyk.

A Ondrovi slíbené kalhoty na doma.

(Už budem u konce)

Teď jsem došila jarní kolekci (ave já!), na kterou jsem se těšila, a která si zaslouží samostatný post.

Hello jaro!

Tak to je to, co bylo. To, co je teď, je rozpoložení ryze kreativní, odhodlané a natěšené. Mám v hlavě několik nápadů, do jejichž realizace se chci pustit. A protože je to občas neslučitelné, bylo třeba rozdělit mé ženské povídání tady pro panipaf a ryzé šití na grepu.

První věc, kterou jsem ušila "bez majitele", jen abych se něco naučila, je tato kapsička ze včerejší noci:

Je hezká a čistě ušitá (až na to, že jde trošičku šejdrem:))), rozhodla jsem se ji tedy darovat nějakou formou giveaway na Instagramu, kde jsem to už zatepla nadšeně vyslepičila. Jen si musím ještě nastudovat, jak se taková GA správně dělá. Co nevidět udělám i nějakou "givku" (ha, správný slang) tady, protože je to vzrušující.

Do té doby si můžete přečíst Slovo úvodem na blogu Grepy, ze kterého pochopíte, jaké to tam asi bude :)))

A taky si, kdo nevíte, můžete ušít košík dle návodu. Vytvořit takový návod mi dalo teda pěkně zabrat.

Zdravím Vás a děkuji za přízeň, které si nesmírně vážím.

Vrací se mi tak forma vložené energie, díky které v sobě nacházím další sílu do tvorby. 

Vaše dojatá Eliška liška panipaf

P.S.: Svatební sukni, jako dárek pro přítomné ženy, jsem drze obšlehla od Akari. Já vím, pardon. Ale! Nijak je neprodávám, takže to bylo pro vlastní užití. Kdybych je měla kupovat, tak bych se nedoplatila (i když i tak jsem do nich vložila kolem 25tis.), ale hlavně by to nebyla taková sranda, že jo. Dala jsem do nich kus sebe.

Superžena

Že ženská na mateřské doma nic nestíhá? To jsou kecy!!!

"Nikdy to nebyly šaty."

Třeba já jsem dnes:

:: byla dvakrát s Píďou na nočníku (ano, on seděl, já fandila)

:: bleskurychle jsem uklidila všechno lego a nešlápla na jedinou kostičku

:: vyluxovala jsem náš haciendí obývák

:: udělala jsem radostně jednou rukou oběd, který se dal docela s chutí i sníst

(a teď pozor)

:: udělala jsem několik druhů čokoládových bonbonů z kakaového másla a nepraženého kakaa - ave já.

:: upekla jsem slaný závin

:: upekla jsem karobový koláč

(brzo sem dám recept, protože jsem ho skvěle vymyslela) (já vím, jsem superžena)

:: upekla jsem bezlepkový slaný koláč (ano, nejdřívě závin, pak koláč, to není chyba)

:: upekla jsem housky

:: pračka prala, sušička sušila

:: fotila jsem došitou jarní kolekci a taky jsem si chvíli čistě jen tak hrála s Píďou.

důkaz místo slibů

Dělám čokoládu.

Píďa na břiše.

U čokolády musí být červené boty.

A pak maliny.

V létě vypadaly takhle:

Těšíte se??? :)

My se těšíme!

Ale zpět do 26.února....

... To všechno za jeden den!! Nechápu. Nicméně... druhá strana mince je, že jsem za celý den vůbec nebyla venku.

U luxování jsem se zpotila jak křeček v kolečku a Píďa na zádech stejně neusnul.

Při focení jsem zase měla zkoušku trpělivosti (a, mezi námi, moc jsem neobstála), protože mi do toho Éčko pořád chmatal, a to se pak blbě něco v klidu dělá.

"Tak ano, teď uděláš máčk Ty..."

Sice jsem uplně vyřízená, a kdyby i uši klesaly s únavou, vypadala bych jak oslíček Íjáček, ale jinak to byl velice úspěšný den.

Takže žena (jakože já), když chce (a okolnosti hrajou do karet), je prostě (aspoň chvíli) docela v pohodě super ženou.

Mějte pafí víkend!

A nakonec loupež v přímém přenosu:

Co to tady je?

On tady tak sám leží?

Jié

Jié hehé

Honem pryč...

Jió

::

Aha, a co to je tady....?

To je konec :-)

::

Jen první obrázek z Pinterestu : 1 :

Ekvivalent

Proč je mateřství občas tak těžké?

1. Protože včetně svých pocitů musíte trpělivě řešit trable dalšího človíčka. Po celý den.

2. Protože vaše věci už nejsou jen vaše a furt vám někdo do všeho chmatá.

3. Protože musíte řešit jídlo pro dítě.

4. Protože vaše oblečení nevydrží dlouho bez fleku. O oblečení dítěte nemluvě.

5. Protože nikdy nevíte, kdy bude další "blbej den". Řev, rozmrzelost, vztekání, zuby. Mňamka.

6. Protože dlouhé vlasy musíte mít většinu času v culíku a mejkap se buď otírá do dítěte, do jeho oblečení nebo se rozpíjí, protože jste se zpotila při vypracování ratolesti na procházku.

7. Protože nikdy nevíte, kdy bude "blbá noc". Jít spát pozdě se nevyplácí a být vzhůru každou hodinu (někdy i dvakrát do hodiny) je tisíckrát horší, než být vzhůru celou noc a třeba malovat.

8. Protože s kočárem musíte plánovat trasu. S šátkem/nosítkem se vejdete všude, ale musíte mít dobré držení těla, aby vás po delším nošení nebolely kolena, kyčle a/nebo záda.

9. Protože přestože nic neděláte, jste podvědomě pořád ve střehu. A to je vyčerpávající.

10. Protože musíte NEzapomenout myslet i na sebe. A taky na svého muže (!)

A naopak ekvivalent - proč je mateřství tak skvělé?

1. Protože když máte dítě, máte poklad a všechny problémy jsou najednou malicherné.

2. Protože je úžasně dobrodružné objevovat standardní věci a rutinní postupy s malým parťákem z jeho horizontu chápání věcí.

3. Protože se můžete vyblbnout v kuchyni a podávat zeleninku a ovoce poskládané do hravých obrázků a v roztomilých malých mističkách.

4. Protože tak často měníte oblečení sobě i dítěti, jste tedy pořád šik a máte důvod kupovat další.

5. Protože každý den je dar a každý den lze vymyslet nějakou společnou lumpárnu.

6. Protože matky nepotřebují líčení, přirozeně vyzařují krásu. Když si ale dáte řasenku a nebo dokonce i rtěnku, rázem je z vás nadstandardní bohyně krásy.

7. Protože každym večer, když dítě usíná, cítíte k němu obrovský proud lásky. A když spí, máte čas dělat cokoliv. 

8. Protože s kočárem vás všichni pouští a ochotně pomáhají, a máte-li dítě přímo na břiše, lidé se na vás s úctou smějí a dávají se s vámi do řeči.

9. Protože vaší povinností je jen dávat pozor na bezpečí dítěte, přebalit ho a naučit ho, jak dělá pejsek a kdy říkáme 'děkuji'. Je vzrušující vychovávat člena další generace naší společnosti!

10. Protože ten malý člověk je živoucím důkazem vaší lásky s mužem a není nic lepšího než spolu pozorovat, tak ten malý klon vás dvou objevuje svět.

Jojo, nejtěžší, ale zároveň nejúžasnější.

::

Poselství na středu, čtvrtek a pátek:

Dnes zpomalím.

Budu se smát.

Užiju si to.

;)

Nebuďte jako já a nebuďte z toho mateřství tak paf... 

Dnešek si užiju.

::

Obrázky z Pinterestu: 1 : 2 : 3 : 4 :

O Herbíkovi.

Jmenuju se Herbert. Šel jsem si životem svojí cestou. A teď mám dojem, že jsem konečně došel do fáze, kdy jsem se rozhodl začít poctivě běhat. Mám za to, že je to skvělé. Budu fit, budu jíst zdravě, budu krásný a silný. A navíc ten čistý vzduch a prázdná hlava!

Koupil jsem si kecky. Tolik informací, co takové obyčejné kecky provází! Jestli ono by náhodou nebylo lepší běhat naboso...

Brzo se o mém běhání dozvědělo mé okolí, včetně doktora. Čím víc lidí to vědělo, tím víc se mě na to ptali. A často se ptali i na blbosti, jako třeba "a nebolí Tě nohy?" Jasně, že trochu bolí, ale tak jinak, převažují spíš příjemné pocity. Nebo často mluvili ve stylu "to já, když jsem běhal, to bylo peklo. A taky to počasí není furt ideální. Zpotíš se, zadýcháš, no, zkrátka, je to hrozný." Jak jsem jim měl vysvětlit, že je to jen zlomek toho všeho, co je kolem běhání? Nevysvětlil. Nesnažil jsem se. Pro někoho je běhání prostě odporný.

I pro toho mýho doktora. Vlastně ani nevím, proč do toho najednou začal tak šťourat. No a, tak běhám, ne? Buďte rád! Až si odřu koleno nebo vypíchnu oko o větévku, přijdu. Jenže ne. Pán má totiž najednou další profesní adrenalin! Ha, běžec! To máme první strašák - hyperventilace. Musíte dýchat pomalu a pak rychle, rozumíte? Aby se vám neodkrvily nohy. Dále bacha na vymknutý kotník! Musíte mít nohy takhle pevně a moc s nimi nekvrdlat. Nejlépe, kdybyste u toho mohl ležet na zádech, aby se nohám při tom běhu nic nestalo. A víte co? Pojďte, lehněte si na záda, já za vás tady se sestřičkou poběžím, Herbíku. Chytneme vám takhle hezky nožky nahoru, ták, a vy pořádně rychle dýchejte. Jako pejsek. Takhle si aspoň nevykloubíte koleno a my vás máme hezky pod kontrolou. Co říkáte? Že chcete vidět u běhání přírodu a mít čerstvý vzduch? Nezlobte se, ale teď vás bohužel nemůžeme dát k oknu. Navíc byste určitě nic neviděl. Ale můžeme vám tu zapnout klimatizaci! Myšlenky? No ty si klidně mějte, však nemusíte nic dělat, máme vás pod kontrolou, běžíme za vás, to nám to ale hezky jde, že? Šikulka!

Ták myslím, že už běžíme dlouho. Herbíku, jestli chcete doběhnout, tak byste měl teda přidat nebo vám budeme muset nějak pomoct. Mně už je to jedno, klidně mi uřízněte nohy, chci to mít za sebou a chci pryč.

A tak se stalo, že Herbertovi došly nohy.

(Herbert ještě slyšel, jak říkají "jěště že jsme vám teda pomohli, jinak by to dopadlo katastrofálně.")

Teď, když je po všem a má novou sílu a nové nohy, přemýšlí Herbert zase o běhaní.

Už vidí, kde se předtím stala "chyba".

Nyní chodí běhat v noci a běhá bos (protože přišel na to, že je to pro jeho dobře stavěné nohy lepší než i ty nejmodernější běžecké boty od najku, které se běh naboso snaží napodobit). A tak si dál tiše běhá a běhá skvěle, sám a má radost.

Jen se o tom nemůže moc s nikým bavit.

Ne, že by nechtěl, ale spoustu lidí má zafixováno, že běhání je hrozné, náročné, že je to utrpení největšího kalibru a není pro každého. A vysvětlovat a objasňovat svůj postoj těm, kteří svůj názor stejně nechtějí změnit, jen si ho chtějí stále dokola před sebou obhajovat a omlouvat, je jako boj s větrnými mlýny. To radši zase v noci bosý vyběhne a setká se s podobnými bežci na dlouhé trati, jako je on. Spolu tvoří nové trasy i pro chodce a běžce v keckách. A dost možná i pro doktory, co poznávají, že běh není o hýbání nohou v tabulkovém rytmu, ale je to následek a komplexní postoj k žití.

A jak to máte s porodem vy? :-)

::

Obrázky z Pinterestu: 1 : 2 : 3 : 4 : 5 : 6 :

Takový obyčejný pátek

A víte, co by mě zajímalo? Jak to, ženy, děláte?

Třeba dneska ráno. Vyskytl se u nás asi kvadrilion hraček, ale zrovna, když potřebuju složit jeden koš prádla, Eliáš mi samozřejmě potřebuje asistovat.

Ok, beru, chápu a jsem ráda za tuto jeho přirozenou iniciativu.

Pojď, broučku, tady máš hromadu prádla, se kterou si dělej co chceš. Ale!, TADY skládá máma, tady mi prosím nechmatej. A co myslíte? Samozřejmě, že ho NEzajímá kvadrilion hraček, další tři místnosti, umouněná kamna (která ho teda jindy zajímají velmi!) ani ta hromada prádla, se kterou si ještě může hrát. Jeho teď zrovna nejvíc na světě zajímá ta kupička, kterou jsem právě složila!! 

Takže instinktivně se jednou rukou snažím zachránit kupičku, abych to nemusela skládat znova, že jo (i když je mi v tu ránu jasné, že to budu skládat ještě minimálně třikrát). Během obrany komínku se snažím v klidu vysvětlit, o co mi tady jako jde, druhou rukou si stále hlídám těch pár hadérků, které bych měla během minutky složené a v duchu počítám pomalu do pěti.

A pak kam při mateřské padá ten čas, nicnedělání a inteligence...

Situace se samozřejmě opakuje a pro Píďu je to evidentně děsná prča. Vzdávám to a vesele si hrajeme hru "ha ha ha, to je bžunda rozházet složené utěrky." (Ano, všimněte si, že předfázi - žehlení jsem už vzdala, protože hádejte, co ho nejvíc zajímá, když žehlím.)

Tak mi řekněte, má to cenu? Má nebo nemá? :))

...myslím to snažení se o domácí práce se zvídavým ročním batoletem v patách.
Jinak mít roční batole v patách je k nezaplacení.

Mějte fajn víkend.

P.S.: Návazuji na loňský článek "JAK TO, ŽENY, DĚLÁTE?" :)

P.P.S.: Vlastní fotky z akce nemám. Nejsem blogerka aktivistka a mám jen dvě ruce, které se hodily na obranu.

P.P.P.S.: Oblíbila jsem si "P.S." asi jste si toho všimli (ono to zase přejde). Čtu totiž v ukradených chvilkách P.S. od Aňy (Aňi?, Ani?) Geislerové.

P.P.P.P.S.: PAF!

::

Obrázky z Pinterestu : 1 : 2 : 3 :

Vstaň a tvoř

Ozvalo se shůry.
A tak vstávám a tvořím.

a Píďa mi do toho šmatá...

Jako ostatně do všeho :)))

Mateřství zdar, tomu kontaktnímu obzvláště.

Valentýn nevalentýn.