Obohacující

Už vím, jaké to je.

Máme za sebou 4 týdny návštěv. Někdy i dvě naráz - přes noc, odjezd dopoledne a odpoledne další. Po celou tuto dobu jsme měli jen cca 2 dny, kdy jsme byli sami.

Takže jsem chystala a vařila, mluvila a mlčela, jedla a víno pila.

Už vím, že to byl maratón obohacující.

Nebyl prostor pro hlubší a postupné zaznamenávání nových uvědomění.
Vše si teď pomalu dosedá.

Ačkoliv máme klidné Vánoce (když zrovna nevyšiluju, že nestíhám šít, nakupovat, balit a vařit), bude to další cestovací maratón. To jsme ale prostě my :-) Mám to tak ráda a vánoční odpočinek se dá přesunout i na únor, že jo.

Spěšná prohlídka právě začíná:

Na začátku jsem si vyzkoušela, jaký to je mít dvojčata.

A jak to tak Ondra viděl, jal se do stavby dalšího domu.

Session, kde muži vyrobili tato krmítka a ženy šily, doprovázely hezky si hrající děti.

Vlastně skoro pořád tu máme nějaký děti...

Oslava kladkobřinkostroje.

Buď tomu Eliáš šéfuje, nebo začneme vybírat vstupný.

Dělám si srandu, jsme vděční za to, že k nám všicni rádi jezdíte.

Proběhly i fotící návštevy.

Dokonce i my máme krásnou rodinnou fotku!

Dokonce i fotograf přijel, takže máme ještě jednu rodinnou fotku:

Byli jsme v Brně, v Praze, u babičky taky.

                21.února                                                      7.prosince

A měli jsme se evidentně blaze.

Pan pošťák se také zastavil. Nejednou! (Děkujuuuuu vám, dámy!!!!!)

Dokonce i adventní věnec jsem v mezičase vytvořila. Zkrátka, byl to krásný čas.

Ondra na začátku neoslavil narozeniny,... (soukromý vtip)

...ale nakonec oslavil.

Poprvé jako otec.

Poprvé s Tatrovkou z druhé strany jakožto mazák učící svého syna. (dojatý fňuk)

Já slavila od začátku do konce.

Od teď, od vánočních trhů už máme veselé Vánoce. A slavba pokračuje :-) (juchů)

PAF!

::

Může vás zajímat:

Neviditelný advent

U nás.

Čím bys chtěla být, až budeš velká?

Jedenáct sedmnáct

Ležím vedle Tebe v posteli a tiše rozjímám. Dnešní jindy obyčejný den se pro nás stal speciálním. Dnes naposledy slavíme "měsíce", dál už to budou jen "roky". Dnes jsme spolu 11. měsíců. Po 11. měsíců jsme trojčlenná rodina, už 11. měsíců si říkám "jsem maminka". A stále mi celost tohoto prohlášení plně nedochází... Broukám si "Slyšte, slyšte pastuškové", vánoční koledu, kterou jsem Ti zpívala po celou dobu, co jsi byl v bříšku (jen jsem Ti vymyslela jiná slova) a před očima mi běží jako film sekvence o tom, jak se z malého, sladkého novorozeňátka vyklubal rozzářený chlapeček, který bravurně vyleze i sleze schody napoprvé, ožužlá slintavě křížalu, vítězoslavně píská a hučí na flétnu a nevědomky nám prozáří i chmurné prosincové dny bez sněhu. Je radost s Tebou žít. Říkám si to každý den. Moc si přeju, aby sis říkal - spíše vnímal - to samé i Ty a to nejen poslední měsíc "měsíčnin", ale i celý ten druhý rok života, který bude tak moc důležitý.

(byla) jsem sarkastická

Vůči Eliǎšovi.

Mluvila jsem k němu zesměšňujícím, pohrdavým tónem. Nechápu... Samo mi to naskakovalo. Vždy jsem věděla, že to není ten styl komunikace, jaký bych si přála praktikovat k milovanému synovi. Nemluvím tak přece ani s přáteli ani kamarády! K těm mám úctu, těm srdečně děkuji, nežádám po nich nic natož příliš, respektuji je ve všem. Tak proč svého syna, kterého jsem porodila a je mi TAK blízký, podrobuji takové drezuře?

Proč mu říkám "No Ty jsi zase milej, Ti roste zub, viď?" Kopla bych se. "Proč kňučíš? Vždyť Ti nic nechybí!" nafackovala bych si.

Už se to neděje. Láska se prohlubuje. Oba rosteme.

Pomáhá, když jsem víc opravdu s ním. Jak moc přesně si dovedu představit, co se mu asi odehrává v srdci, tělíčku a hlavě. A jak moc jsem já ochotná zpomalit až zastavit SVŮJ život, abych to jeho velké trápení od zubů či malou radost z vysypaných šípků v JEHO čase a prostoru prošla s ním. Prostě byla s ním právě V TU chvíli.

Přátelé jsou už dospělí, samostatní, už jsou zvyklí žít po svém. Eliáš se to terpve vše učí a co víc, jednou to bude umět (snad i) díky mně. Hrozí, že kdybych v takovém naoko zlém přístupu pokračovala, manifestovalo by se to u něj nějakou nemocí (pravděpodobně v krku), abych dostala šanci si to už vážně uvědomit a změnit se.

Mimo to, že jsem máma, jsem jeden z rodičů, určuji hranice, poskytuji bezpečný prostor pro samostatnost a jsem tu i od toho, abych mu byla parťačkou a rovnocennou bytostí pro všechno, co se mnou bude chtít nebo potřebovat sdílet. A ne, abych ho shazovala a vytvářela bariéru v našem společném prostoru. 

...za dítě lze dosadit partnera, rodiče, sourozence,... Změňme to. Změňme se. Bude nám hej ;-)

Paf.

Mohlo by vás zajímat:
Nechci být znavená.
Neinformovanost o přirozenosti.
Jak to, ženy, děláte?

::

Obrázky z Pinterestu: 1 : 2 : 3 :

Kladko-břinko stroj

...a máme o zábavu postaráno. :-)

Všichni tři.
Ondra kutí.
Eliáš čučí.
A já to všechno dokumentuju.

Mně zůstanou fotky, Ondrovi taky a Eliášovi KLADKOBŘINKOSTROJ !!!
Nejsme žádní žabaři, ale nutno uznat, že vzhledem k videu na konci článku
jde pouze o první pokus první demoverze.
Já jsem ale spokojená, Píďa a děti z návštěv také :-)

Za - kolik? - půl hoďky a pár korun taková paráda! Just do it.

Hlavně malíček :-D

Ha! A pro ty z vás, kteří jste jako já přesně nevěděli,

jak takový kladkobřinkostroj vypadá,

doporučuji shlédnout tohoto Mistra, který dovede

zprostředkovat nevšední kladkobřinkostrojový zážitek.

Kladkobřinkostroji zdar!

Užijte si to :-D

>>>

KLADKOBŘINKOPAF!

::

Může Vás také zajímat:
Kde je domeček, tam je domeček
Fazolová párty
Nechci být znavená

Kde je domeček, tam je domeček.

...aneb doma je doma.

Celý tento rok se pomalu sune ke svému konci

a já každé ráno vstávám s přáním,

abych měla v srdci zakódovaných co nejvíce milých vzpomínek na společné dny.

Vybavuje se mi, jak jsi se, drahý Eliáši,

těsně po narození samovolně ze spánku usmíval

a vypadal jsi při tom tak božsky rozkošně, jako dokonalé miminko.

S Ondrou nezapomeneme na Tvůj opičí reflex,

který se dokonce zařadil mezi naše soukromé vtipy.

Celý rok byl krásný, opravdově prožitý,

i protože byl nejnáročnější, co jsem asi zatím zažila.

Teď s odstupem už tu náročnost dovedu pojmenovat.

Byla hluboká, a to v tom smyslu, že se střetával můj dosavadní,

standardní svět, má zažitá přesvědčení, má neočekávaná očekávání

s nekompromisní realitou, kdy se musím (a chci!) o Tebe postarat stůj co stůj

a najít v tom všem novou sebe. Sebe s Tebou. Celý rok jsme spojení.

Celý rok Tě vyživuji ze svého prsa, celý rok jsi u nás, v bezpečí.

Jsi jako v domečku, ve kterém existuje jen Tvůj svět. V tom našem.

domeček k sehnání u Lucky 

Vřele doporučujeme, skvělá investice (a znám odbornou definici "investice"... ;)

lovíš prso...

..a je to děsná prča :))

Táta to prožívá všechno s náma a navíc to stíhá fotit.

::

U nás.

Doma.

Předzimě.

S láskou.

S vykvetlým hyacintem.

::

S lišákem.

::

S Elišákem.

::

S písmenkama, vole.

::

S Fejkou.

::

S prostorem.

::

S pokladnicí moudrosti.

::

Spolu.

::

S vědomým životem.

::

Jabka, hrušky...

::

Domeček.

::

Chlupy chlupatý.

::

A my dva.

::

Jsem z toho na větvi.

Vaše Ešiška.

::