úterý 8. března 2022

Dnes...

...jsem řvala jak nikdy. Ani u porodů ani po smrti tatínka jsem takhle neřvala.
Myslím ale, že se to nasčítalo. Bylo to tak silné, že mám pohmožděné hlasivky a hrtan. Au. Ave já, haha.

Jistý aspekt mě samé byl silnější než já sama. Divný.

Byla jsem zběsilá, nespoutaná, hlasitá a přitom uvnitř tak klidná. Věděla jsem, že to musí ven.

A pak jsem se jen klepala a rozmazala si řasenku. Bylo to venku. Teď se s tím jen naučit žít. Slyšely mě dvě děti ze tří, Ondra naštěstí zachraňoval situaci. Díky Ti, muck. 

Tak hezké MDŽ...





Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...