Pro štěstí 2017

Normálně se dávají na přáníčka třeba fotky dětí. Ne. Já si tam plácnu sebe... Ačkoliv pracuju na tom, abych byla šťastná a svět milovala bez výhrad a bezpodmínečně, ne vždy se mi to daří. Často si připadám, že ve své podstatě nevím, kam směřuju, přestože se neustále snažím o opak. Ano, jsem spokojená a jisté pokroky průběžně zaznamenávám, ale stále vím, že mám rezervy. Že bych nemusela tolik "životně prokrastinovat" a uměla bych více žít naplno. Více se smát a neřešit ptákoviny. A tak i nadále budu v roce 2017 pracovat every day na tom, abych byla happy. Neobviňovala se, neztotožňovala se s myšlenkama, nenakládala si na sebe další emocionální břemena a měla se ráda. Chci více číst, více studovat, častěji tancovat a více tvořit. Naučit se cítit tělo. Nechat život plynout v lehkosti. A to přeju všem, kteří to mají podobně jako já 😃 vám ostatním, co to už umíte, děkuju za inspiraci. Tak šťastný a nový! Muck :-*

Vaše Eliška.

Fenomen vánočního stromečku

Teď po Vánocích už to snad můžu říct: Taky vám připadají cizí stromečky tak nějak...divný? Divný, ale svým způsobem vám to je jedno? Že ten nejkrásnější a jediný ideální máte zkrátka vy, ale nikomu tyto své tiché úvahy necpete? Neříkám, že všechny cizí, ale třeba většina. Máte to tak? Docela by mě to zajímalo, připadá mi to jako tabuizovaná otázka trošku :-D Nicméně.

Zajímavé je, že si to navzájem neřekneme. Během adventu a svátků jsme k sobě jak na povel shovívaví a dosedá na nás vděčnost za celý rok. Ještě to chvíli po svátcích doznívá, ale jakmile vystrčí první krokusy na jaře hlavu, už taková sounáležitost nepanuje a začíná zase na plný obrátky až s příchodem dalšího adventu.

Nikdo neřekne: "Teda babi fuj, mně se zdá, že ten Tvůj stromeček je přeplácanější než makeup a zadnice německé pornoherečky." Nebo naopak "Ty ve, to ste si ten stromek nemuseli ani pořizovat, když tam máš dvě koule!" A já myslím, že to není jen o stromečku, koulích (teď myslím baňkách) a o pseudo-odvaze říct či neříct k tomu svůj názor. Je to přesně tak, jak to je - tedy o respektu, že ten druhý to udělal nejlépe tak, jak uměl, jak se mu samotnému líbí a když to nikoho neohrožuje, tak může mít na stromečku pověšené klidně starožitné vidličky (být hipsterka, tak se teď z toho nápadu poseru a na instáč hned posílám designový kus vidličky ze stromečku a v tichosti čekám na lajky) a nám to je volné.

Přeju si pro nás pro všechny, ať jsme schopní tento respekt ke svobodě jakéhokoliv vlastního, kreativního vyjádření držet po celý rok a ne jen o Vánocích. Ono totiž být předčasný hudrující důchodce (jak píše Jan Bílý) dokáže zkazit den.

Na závěr přikládám náš (samozřejmě nejkrásnější z nejkrásnějších;) stromeček a jdu zjistit, jestli #hipsterchristmas existuje. (Existuje a je to mnohdy minimálně inspirativní. ...)

Už i #hipstersanta existuje!

Náš malý vánoční skřítek:

Ještě chvíli a taky mu budu moct věšet světýlka na fousy! Tolik se těším!

Tak. Na zdraví a na respekt. Nejen o Vánocích.

P.S.: Já vim. Není to příliš vhodná volba slov k tématu Vánoc. Už mlčim...příště se namísto toho navážu třeba do nordic stylu. Ho ho ho ho!