Tady orel!

Moji milí čtenáři, všech pět.
(Ahoj mami, ahoj babi, ahoj Ondro atd.)

Je tomu už drahně týdnů, co jsem tu něco zveřejnila. Jsem jako Pupalka dvouletá, která rozkvétá jednou za dva roky a pravidelně v devět večer... pravidelně po pár měsících mě lapí chapadla múzy a já se lapit nechávám. A ráda.

Ve chvílích, kdy o mě múza nejeví pražádný zájem se mám ale hezky. Plodně. :-) Snažím se žít život jednoduchý, radostný, v úctě k sobě a ke svému okolí. Neřeším kraviny a veselím se z maličkostí.

A taky sním. Jako sny. Jídlo ale taky, to sním většinou všechno.

To je dnes asi vše, co jsem vám tak chtěla povědět, moji milí. Ještě teda věc, co mě vrtá už dlouho:

Myslim, že v dnešní době už ta spousta keců ze všech stran (včetně blogů, vlogů a ebooků) nemá onu vypovídající hodnotu. A je to dobře, lidi se postupně unaví a namísto čtení cizího, začnou číst sebe. Zevnitř.

Takže i proto si omlouvám to, že "nebloguju", protože neplním ten virtuální prostor ztráty životního času celého lidstva.

Žijte sebe a buďte PAF :-)

Zdroj obrázku pupalky