neděle 7. prosince 2014

Jak se připravit na porod

Jak chceme něco měnit, když MK? :: Ideální je být součástí. ::  Důvěra je cíl i cesta.



Existuje jedno nejmenované fórum pro - především - těhotné a mateřsky založené ženy. Ano, je to Modrý koník. Je to taková sociální síť, která supluje ženské kruhy z dřívějších dob. Aneb kdo chce kam, pomožme mu tam... MK je místo, kam je vážně lepší nechodit, pokud si chcete udržet svou vnitřní rovnováhu. Protože člověk ale lehce podlehne, tak ano, chodím tam občas taky... A to je právě ten důvod, proč vím, že je lepší tam spíš nebýt než být. V následujících odstavcích objasním.



Myslím si, že být těhotná a být matka je něco, co se nemusíme učit, co se ani naučit nedá. Jistě, je fajn o všem pokecat se spřízněnou duší, vidět jiný pohled na věc a pak jít zase svou cestou dál. Mám ale pocit, že modrokoníkářství se po čase pravidelného užívání nenápadně stává nevinnou závislostí a přetáčí nás - chtěnechtě - z vlastního záměru.

I když si uvědomělá maminka, za kterou se považuju, stanoví, že "tam" jde cíleně najít nějakou informaci, ze studijních důvodů, či se krátce socializovat (protože aktuálně není v blízkosti žádná spřízněná duše na 15 minutový sedánek a je zkrátka jednodušší se přihlásit na MK a tam potřebu socializace byť pasivně uspokojit), je ihned po přihlášení lapena do spárů trojského modrého koně. Nelze se ubránit. Stačí chvilička! - přečíst 1 věc (komentář, dotaz, cokoliv) a už buď souhlasíte (a třeba čtete dál) a nebo nesouhlasíte a jste stejně tak v pytli. Fóra jako toto je obrovský, neviditelný vysavač naší cenné energie, přestože si to nejsme schopní docela připustit. Vysavač energie a našeho individuálního cítění vlastní osobnosti.
Každá těhotná zná své tělo nejlépe, není to doktor, gynekolog nebo jiné ženy, které radí, co může pomoci na kvasinky. Chyba není v radě, chyba je v dotazu. A to je jádro pudla...

Modrý koník je jako virus, který odvádí tu nejdůležitější pozornost - pozornost od sebe sama. A to je pro těhotenství a porod to nej-hor-ší, čeho se můžeme dopustit. Bohužel, stávající situace v českém porodnictví, ačkoliv je díkybohu v procesu léčení, podporuje spíše to odvracení pozornosti. A ještě to stát stojí neuvěřitelný balík prachů.

Jak se tedy připravit na porod?

1. Neposlouchat, nečíst a nechodit na Modrého Koníka a podobné internetové vymoženiny a nezajímat se o cizí příběhy.
Ok ok, to je asi jasné z úvodu, za jehož rozsáhlost se omlouvám. 

2. Pracovat na tom, abychom znaly své tělo fyzicky. Pozorovat souvislosti například mezi stravováním a výtokem/pálením žáhy/bolestí svalů a kloubů apod.

3. Pracovat na tom, abychom vědely a rozeznaly spojitost mezi fyzickým tělem a emocemi. To, že je některým těhotným blbě a zvrací 100x denně a jediné vysvětlení z jejich okolí, se kterým se smíří zní "to jsou prostě hormony", je trochu málo, nemyslíte? Něco z psychického hlediska za tím asi musí být, když tělo dostává instrukce 'vyplavuj hormony tak, ať zvrací'... Stejné je pálení žáhy, stejně tak deprese...



4. Pracovat na tom, abychom uměly být za každé situace přirozené. Jen my víme, jestli máme aktuálně nějakou masku či nikoliv. U porodu se vše projeví a čím zasekanější od masek jsme, tím to bude horší. To platí především pro komunikaci ke svému životnímu partnerovi a sobě. Strach z porodu je základní predispozice pro průser. Přijděte na to, jak jste si ho do své hlavy dostaly a nelžete si...

5. Pracovat na tom, abychom se uměly uvolnit na 100 %. Jak tělo fyzicky, tak i psychicky. A pravděpodobně i před partnerem (velmi souvisí viz bod 4.). Jakmile se stydíte samy před sebou nebo prěd mužem, jak to asi bude fungovat? Takže odhodit masku, vše říkat a pak i dělat dokonale otevřeně. Trénovat uvolnění těla např. aktivní relaxací - to není sezení u Růžové zahrady na nově, to je aktivní práce s tělem, přestože navenek to může vypadat, že se flákáte a jen ležíte. A trénovat mysl. V den porodu jako když najdete!



6.  Myslete na miminko a na sebe a na novou rodinu. Ale ne tak, jak je zvykem právě na Modrém koníkovi, tzn. řešení výbavičky a lékařských kontrol a zda miminko odpovídá vašemu týdnu těhotenství či je (proboha!) menší/větší a má málo/hodně plodové vody a velkou hlavu. Vaše miminko k vám přichází z nějakého důvodu, něco mu máte předat vy a něco má předat ono vám. Respektujte jeho osobnost už teď, myslete na miminko vědomě a přítomně, ne jen bezděky skrz nakupování hadříčků a plín.

7. Odpovězte si na otázku - Jaká je moje neušlechtilejší představa o porodu mého děťátka? Představte si takový porod. A vyslyšte všechny ďáblíky, kteří vám našeptávají, že to tak přece nemůže být, a pak se ďáblíků zbavte a mějte přesně takový porod.



8. Připravte si talisman, se kterým porod prožijete. Může to být cokoliv, šperk, porodní sukýnka nebo jen něco, co budete žmoulat v ruce. Stejně tak se můžete v den porodu obřadně nalíčit a učesat. Všechno toto posiluje vaši připravenost na onen přirozený porodní proces.

9. Buďte minimálně měsíc před porodem naprosto klidná. Jestli máte doma další děti a na práci uklízení celého domu, je to v pořádku. Klid je uvnitř vás a ne venku. Dělejte vše tak a vše pro to, abyste měla stabilní rozpoložení, cítila se připravená na láskyplný příchod nového člena rodiny a naprosto důvěřovala, že je o vás v jakékoliv situaci postaráno.
Ze zdravotního hlediska je porod velmi bezpečný, protože takovou úroveň zdravotnictví jako máme teď naše minulé generace neuměly ani předpovědět. Což je super zpráva, žeano.

10. Až "to" přijde, uvědoměle těžte z nabytých (viz všechny předchozí body) jistot a jen se volně poddejte procesu rození. Vaše tělo dokonale ví co má dělat, vy mu v tom jen nebraňte a pomáhejte mu.




čtvrtek 9. října 2014

PAVí záležitost

Abych rozbila řetězec článků plných naděje o depresi, přináším veselejší záležitost. Jak už jsem (asi?) říkala, stěhujeme se z bytu z Prahy do domečku ve východních Čechách. Oficiálně je to velká změna, ale pro nás dva (mě a mého muže:) je to spíše návrat k milovaným kořenům. Jsem zvědavá, jak se nám bude dařit. No nic, pojďme na to, co jsem si (na sebe) připravila :-)

Paví pokoj!! Konkrétně předsíň v domečku, která je relativně prostorná (díkybohu! dosavadní boj s úložným prostorem už mě začínal vyčerpávat. Asi to znáte.)
Jak to v reálu dopadne, vám ukážu za ehm, pár týdnů.

Inspiraci jsem hledala - jak jinak:) - po nocích na Pinterestu:

~ začněme hezky zlehka, obecně, barevně, ladně...

~ důležité je vybrat si paletu, žeano...

~ také je důležité nenechat se strhnout nadměrnou touhou po paví autenticitě...

~ když už, tak maximálně s mírou...

~ myslet na to, že každé pírko dělá páva...

~ s jedním pírkem se dá dělat spoustu muziky...

~ případně dát pírko jen tak do vázy a pořídit si hutné křeslo týmových barev!

~ ach! je božské. Do předsíně ideální. Ještě přidat na další odkládací místa pár polštářků:

~ a na konec roztomilá inspirace pro DIY :-)

(omluvte kvalitu, přístě se polepším).

>> Jak vlastně dělá páv? <<

S láskou, vaše paní pav. Paf!




Co dělat během těhotenské deprese ~ UŽITEČNĚJŠÍ pokračování.

Přátelé, navazuji na předchozí psaní o tom, co dělat, když je zrovna "špatně". Onen článek je spíše jen potvrzení pro vás, že to, co právě prožíváte, je v pořádku a rozhodně byste měly i v tu chvíli být natolik moudré, že dokážete vnímat následující důležitý rozdíl:

VY nejste DEPRESE. Vy jste vy, se svými vlastnostmi a schopnostmi, umem, cítěním, inspirací a emocemi (přestože tohle všechno ve "špatnou chvíli" zrovna asi nevnímáte a neuznáváte, ale nevadí, to k tomu holt patří). Důležité je i přes to všechno vědět, že vy jste vy a deprese je jen dočasný stav, který odezní.

Proto toto užitečnější pokračování. Čtěte, milé silné dámy, dál.

Druhá veledůležitá věc je pracovat se svým stavem, když "je dobře". A jak pracovat?

Máme doma knížku, vypadá takto:

Cesty z duševní krize, Pomoc ve strachu a depresi, edice Pomoc z Poselství Grálu, 1. české vydání, Integrál Brno 2012,  ISBN 978-3-87860-422-8


Ještě jsem ji nedočetla, ale už vám musím netrpělivě podat zprávu o důležitých nových zjištěních. A protože si myslím, že těch nových faktů bude dost, vůbec nevadí, pokud bude pak další pokračování.

Zásadní informace získaná z prozatimního čtení knihy pro mě byla:

"Potlačení duchovní stránky, jež je podstatou deprese, nutně vede k slepotě vůči hodnotám, ke zkreslenému a deformovanému myšlení i ve vztahu ke své vlastní osobě. Do centra sebehodnocení se dostávají pocity provinění, člověk si připadá zlý a má dojem, že vše jen ničí. Své schopnosti, možnosti, naděje na úspěch, vše konstruktivní přehlíží." - str. 35

To je přesné, že? Odpovídá to i tomu, že musíme umět rozlišit "já" a "deprese". Uvědomovat si, že my, jako duch, jako člověk, nejsme nijak nemocní nebo porušení, ale jsme jen zablokovaní.



"Depresivní symptomy tedy patří k nemoci, nikoliv k osobnosti pacienta. (...) Vše, co člověk - tělo a duše, rozum a pocity - může onemocnět, onemocnět však nemůže to, čím člověk je. Z toho lze odvodit stěžejní motto pro pacienta: Od nemoci se distancovat, nikoliv se s ní identifikovat!" - str. 35

Dále literatura píše následující: "Protože deprese většinou probíhají ve fázích a nemocný člověk se během depresivní fáze prakticky nemůže otevřít, měly by se aktivně využít zdravé časové intervaly bez deprese - hlavně k posílení důvěry či ke ,zpracování` nemoci. (...) depresivní fáze jsou jako mračna, nad nimiž stále svítí slunce. (...) Pro nemocného je velmi důležité, aby depresivní období statečně přečkal, aniž by sám sebe hodnotil (...)." - str. 36

Toto jsou důležité informace i pro vaše blízké. Pro lidi, kteří nemají s depresivními stavy vlastní zkušenost, je velmi těžké se do vašich pocitů vžít a pochopit, co prožíváte a co vám ne/pomůže.



U nás (myslím mě a mého muže:) je zvláštní, že na přelomu roku 2013/2014 trpěl depresemi manžel. A nyní u dalšího velkého přerodu (těhotenství) deprese zažívám já. Smysl vidíme mimo jiné i v tom, že o tom můžeme nyní otevřeně mluvit a pomoci díky tomu někomu dalšímu, byť třeba jen jednomu člověku. V mém případě ženám, protože zjišťuji, že být s ženami je mé poslání. Takže za to jsem depresi vděčná a vím, že stavy odezní. Stejně jako vám :-)



Držím palce, a v "dobrých chvílích" přemítejte o tom, co by vás mohlo trápit, blokovat, jak vypustit tu zadrženou energii, která vás tlačí (de-prese). Uvolnění lze zažít právě třeba skrze slzy, pohyb (tanec), zvuk, dýchání.

Budu ráda za jakékoliv komentáře. Připomínám, že nejsem vystudovaná psycholožka/psychiatrička, pouze samouk, který jde s kůží a dobrým úmyslem na trh :-) Děkuju.

Vaše paní paf.
~ 1. fotka vlastní, další obrázky z Pinterestu.








pondělí 6. října 2014

Co dělat během těhotenské deprese?

Co dělat a nedělat během těhotenské deprese?
No teoreticky je to jednoduché - poddat se všem těm pocitům a celému stavu a tím nějak dostat z hlubiny to, co má vyjít na povrch. Ale prakticky už je to těžší.

Jak tedy podpořit léčení duše a vytěžit maximum? Pro přemítání, uvědomování si, přijímání, přiznávání si, nezastírání, neutíkání ale vycházet vstříc tisíci myšlenek doporučuji:

1. Spát.



2. Brečet.
- Čím víc, tím líp.



3. U brečení myslet na to jak se uvolňují a vyplavují všechny těžkosti.
- Odevzdávám vše, co mě trápí do světla a lásky.



4. Jíst.
- Tělo je moudré, když je vám na duši ouvej, dovede vyplavit potřebné látky a vše zpracovat (i nadbytek cukru). A také poznáte, kdy už máte fakt dost...



5. Jít jinam, než kde je vám právě divně.


6. Pokud se vám nikam nechce a jste apatická, představte si své tajné, krásné místo v mysli a přetočte se na druhý bok.


7. Pokud je i vizualizace příliš náročná, v pořádku. Tak prostě jen buďte.


8. Dělejte to, co chcete. Čtěte, vyšívejte, zalévejte hrášek, cokoliv. I kdyby vaše touha byla dělat nic - "dělat nic" je také náročný úkol ;-)


9. Nechte se obdarovat tím, co máte rádi, od toho, koho máte rádi.
- funguje zaručeně (minimálně posléze). PS: hermelínový už jsem snědla.


10. Myslete na mrňouska v bříšku a na lásku, kterou mu dáváte jen tím, že ho nosíte.


11. Je-li to moc (já vím, jsem tu s vámi), objednejte se hned teď na terapii.
- Dobří terapeuti existují. Nic se neskazí Kraniosakrální biodynamikou, Biosyntézou, můžete navštívit individuální terapii někoho vyhlášeného vědoucího, případně se zeptat na další kontakty. 

Kdo hledá, ten ideálního najde. Já mám pár konkrétních tipů, ale asi bych je tu neměla psát takhle veřejně, já nevím :-) Tak mi kdyžtak napište (nevím jak, ale věřím, že holub vždycky doletí tam, kam má).

Kdo ví, jak pracovat s těhotenskou depresí, budu ráda za další tipy do komentářů.

PS: Obrázky Pinterest a mé soukromé album.

S láskou, vaše paní pav.




Těhotenská deprese

Z minulého příspěvku jsem se přesunula až do oficiálního pojmu "těhotenská deprese".

Nemyslím si, že by deprese byla špatná, naopak si myslím, že je to velice rychlá cesta vývoje k něčemu lepšímu. Jde o uvědomění, přijetí a znovunastolení nějakého svého "nového" systému bytí. Ale ve stavu smutku, prázdnoty, beznaděje a přes slzy se to holt dává dohromady ne přímo lehce...



Opět jsem hledala na internetu a bohužel opět nic kloudného nenalezeno. Jsem zklamaná, že všechny články víceméně kopírují jeden zdroj a nepřináší nové pohledy, natož relevantní informace. Z diskuzních fór je znát, že zde daný "problém" je, že se s ním ženy potýkají. Je mi líto, že na takové volání o pomoc reagují jiné ženy, které buď zažili něco podobného a vylíčením své situace si svou bolístku léčí (ale dotyčné zrovna nepomůžou), nebo poskytují zaručené rady (proboha, antidepresiva nic nevyřeší, jen potlačí!!!), nebo napíšou takový komentář, který dotyčnou zničí víc než rána lopatou do hlavy. Ve většině případů v daných diskuzích pomůže tedy nejvíce to, že žena svůj depresivní stav otevřeně "řekne" (tedy pojmenuje si) mezi lidmi ve fóru a "rady" ostatních už vem čert. A to samé teď pomáhá i mně, takže žádné relevantní informace také asi nečekejte :-)

Ze všech internetových článků na dané téma vyplývá, že "ano, je to seriózní problém, který je třeba řešit nejlépe odbornou pomocí", dále že "depresivní stavy ovlivňují i miminko, tak bacha na to", pak zaznívá, že "těhotenství je nejkrásnější období ženy, takže není třeba být v depresi a jediná starost je kupovat výbavičku a řešit barvu dupaček". Tož tak...



Seriózní problém to tedy je, když se oficiálně uvádí, že postihuje 20% těhotných žen. To je podle mě docela dost smutku... Ve skutečnosti to může být i více. Nemyslím si, že se objevuje těhotenská deprese jen třeba v prvním trimestru, který je uváděn nejčastěji. Já začínám trimestr třetí a dnes je mi stejně ouvej jako tomu bylo ve druhém i prvním. Ten statistický údaj nám ukazuje, kolik žen má v sobě nějakou neuspokojenou touhu, potřebu změny, potřebu něco v sobě udělat jinak, než tomu je doposud. A na to nejlépe pomůže právě odborník (nejlépe dobrý terapeut), který ví, jak s takovým smutkem duše pracovat. Nebo jak jsem psala v minulém přispěvku, můžeme si samozřejmě pomoci sami (resp. vždy i s pomocí terapeuta si ve výsledku vše vyřešíme sami), jen to hledání klíče může trvat déle.

Také by se o tom (kulantně) mělo více mluvit veřejně, nebo aspoň srdce-otevřeně v rodinném kruhu. Okolí se musí naučit přistupovat k depresivní těhotné s podporou a ne zlehčováním stavu frázemi "však to brzo přejde a budeš šťastná". Ano, je to skvělý záměr milujícího okolí a nemáme vám to za zlé, ale v tu chvíli to vnímáme jako popírání našeho aktuálního prožitku a odvádění pozornosti kamsi do budoucnosti, která je v tuto chvíli dost zamlžená. A místo pocitu "nejsem tu sama, je tu se mnou" se my, depresivní těhotné:), v sebeobraně zavíráme do naší soukromé bubliny s pocitem, že nám okolí nerozumí. A ani rozumět nemůže, nejsou to odborníci a nezažívají to samé. Takže, milé depresivní těhotné (to je vtipné oslovení:), vězte, že jste milovány i přes tento stav a otevřeně hovořte o tom, co vám pomáhá slyšet a co naopak slyšet nepotřebujete. Řekněte si o obejmutí, řekněte si o "teď nepracuj, pojď prosím ke mně, drž mě v náručí a pomož mi tak brečet. Děkuju." Vaše okolí musí dostat informaci - klidně od vás - že vám nejlépe pomůže pochopení, "jsem tu s Tebou", "breč jak moc potřebuješ", a "je to tak v pořádku".



Ohledně ovlivnění miminka depresivním stavem se můžeme dohadovat. Jasně, že není super, když jsme ve stresu, tím se přejídáme a je nám svíravé ouzko. Ale jak to vnímá miminko, záleží především (si teda logicky vyvozuju a myslím) na tom, jaké pocity vy vysíláte k němu. Pokud dovedete oddělit, že deprese je vaše a váš problém, ale na miminko se jinak nesmírně těsíte a je vítané, tak je to v pořádku, přestože jste teď ve stavu absolutní beznaděje a apatie. Miminko má své tělo, svou duši a je mu s vámi dobře, protože hlavní cit, který vy mu denně posíláte je Láska. A ještě když si během pláče představíte, že se pláče jen u vás nahoře, ale miminko dole je samo v radosti, a řeknete mu v duchu, že je to jen vaše záležitost a jeho se slzičky netýkají, je ochráněné, protože to tak procítíte. A všechno pak vybrečte bez obav ven, protože jak víme, pak je zase o trochu lépe.



A to, že je těhotenství přece nejkrásnější období ženy? Ano, ale je to jen nepřesné vnímání slov. I přes depresivní stavy a ne-volnosti s tím spojené je to krásné = vzácné období, kdy se v našem lůně vyvíjí nová lidská bytost. Jsme dvojjediné. A vše, co je s tím individuálně spojené je v pořádku. To, že nám není zrovna hej jako v té nejpohodovější sladkosrdceryvné představě je jen naše fantazijní očekávání. Radost má mnoho podob a vede k ní mnoho cest. Já to beru tak, že je to holt pro mě teď asi důležité takhle "trpět" a smutnit, a že pak už to budu mít za sebou. A když přijde něco dalšího, tak ať. Vím, že to zase zvládnu (a "zvládneme" - s mužem i deťátkem). Užívám si ty chvilky, kdy deprese není a je mi celkově moc fajn, hladím bříško a těším se na příchod té bytosti zevnitř sem ven :-) a kdo ví, třeba pak my, depresivní těhotné, budeme naprosto v klidu a vyrovnané po porodu a poporodní deprese postihne zase ty, které byly v těhotenství v klidu ( - nikomu! to nepřeji, chraň bůh). Já se tím uklidňuju a začarovávám si tak pohodový porod a šestinedělí. Už budu mít zádrhely vyřešené a půjde vše jako po másle. A když tomu vnitřně věřím a cítím to tak, bude to tak.

No, co vám budu povídat, jsem z toho paf. Vaše paní PAV :-) obrázky z milovaného Pinterestu (tam se hezky utíká od problémů) a článek o tom, co dělat v těhotenské depresi zde.




čtvrtek 18. září 2014

Transformace v těhotenství

Tak toto heslo jsem v googlu hledala snad několikrát a asi neumím hledat. Potřebovala jsem jen malou berličku. Jen odněkud zvenku potvrdit, že je vše tak, jak má být, a hlavně, jaký mám udělat další krok, abych už byla tam, kde mám být.

Moc se o tom nepíše. Nebo aspoň já žádné užitečné informace nenalezla.

Těhotenství je pro ženu doba transformace, stejně jako porod dítěte, který je jeden z nejvíce transformačních procesů v životě té které ženy.

Rozhodla jsem se otevřeně napsat můj příběh, aby už tedy něco vyplulo na povrch internetu. Třeba to někdy někomu pomůže...

Vždycky jsem si myslela, že první těhotenství bude to nejkrásnější období v mém životě. Představovala jsem si, jak budu pilná těhulka, budu pracovat, všechno stíhat, jen s tím rozdílem, že se občas zadýchám, občas si dám nohy nahoru, občas si ladně zdřímnu.


Do toho všeho budu stíhat šít zavinovačky, deky, chystat hnízdo a číst knihy, které jsem měla ocedulkované "přečíst-až-budu-těhotná". Jenže ono to tak uplně nebylo.

První tři měsíce jsem byla velmi, velmi unavená. Což až tak nevadilo, nebránila jsem se fyziologickým procesům. Vyrovnala jsem se i s tím, že tedy nepracuji a nezvládám tolik věcí, co jsem chtěla. Řešila jsem v sobě velmi hluboce, z dětství, zakořeněný pocit, že musím pořád makat a vytvářet hodnoty. Že nemůžu muže nechat ve vydělávání na chleba samotného. Ok, tato témata zpracována.

Ptáte se někdo jak? Šla jsem za každým tím zádrhelem až do hloubky. Např. proč mám pocit, že musím pořád pracovat? - protože mi to bylo vtloukáno do hlavy. Kým a proč mi to bylo vtloukáno do hlavy? - protože... a tak dále, až jsem si uvědomila, že JÁ to tak nechci a nepotřebuji. Že jen naučeně plním vrytý vzorec chování.



Na začátku čtvrtého měsíce vypadalo, že se blýská na lepší časy. Ale, byl to jen klid před bouří. Unavená jsem byla sic méně, ale stále a do toho jsem začala být smutná. Skleslá, zklamaná a plačtivá. Jak to? Vždyť to má být to nejsladší období! Takže zpátky na stromy. Kde je asi zádrhel teď?

Jak to tak bývá, když už si sami nevíme rady, přijde pomoc z okolí. A tak mi kamarádka, která provádí terapie pomohla tím, že mi ukázala, čím se trápím a jsem smutná. Pomohl k tomu "blbý" výklad karet a mně se v tu chvíli rozsvítilo! Ihned mi došlo, odkud vítr vane. Nebýt karet, asi by mi to došlo samotné, ale ještě tak minimálně 2 týdny bych se trápila. Zkrátka, mělo to tak být.

Díky tomuto prozření jsem opět mohla začít řešit zádrhel. Tentokrát to bylo neodpoutání se od původní rodiny. Cítím trochu brzdu, otevřít se takto "veřejně" (přestože si to moc lidí nepřečte) ale i kdyby to mělo pomoci jen jedné ženě, stojí to za to...
Bylo nutné naplno přijmout a procítit svou novou rodinu (tedy mě, mého muže a dítě) a nový společný život. A původní rodině vzdát hold, vděčně za všechno poděkovat a zachránit tím nejen sebe (i když to teď hlavně), ale všechny. Na to mi pomohlo jít na místo, které pro mě bylo pro tento smysl symbolické. Pořídila jsem dva amulety (kámen a jedna koupená věc), a během psaní dopisu původní rodině, kde jsem pověděla opravdu všechno, co mě během těch 4 hodin psaní napadalo, jsem to amuletů všechno s láskou začarovala. Amulety nechám v původní rodině - nemusí vědět, co se událo, to vím jen já. Dopis taky nikdo nebude číst. Když jsem cítila, že už nemám co psát a že mám "hotovo", dala jsem si dobré jídlo a šla uvolněná domů ke své nové rodině. Byl to pro mě přechodový rituál. Nádherné, pouta uvolňující. Plakala jsem, možná se i vztekala, ale všechno to bylo potřeba, abych mohla jít s novou rodinou dál. Můžete to pro své situace zkusit podobně, věřím, že se všichni umíme vést.



Poté mi bylo nádherně. Myslela jsem si, že od teď už to tedy bude to ono, to krásné těhulkování, jako mají mé kamarádky. Cca měsíc bylo vše opravdu krásné. Jako mávnutím proutku Miminko začalo kopat a růst, takže mi začalo být "konečně" vidět i bříško. Přišel 6. měsíc a ejhle. Zase se něco děje. No, co zase...

Dlouho jsem nemohla rozpoznat, oč jde. Cítila jsem bytostný smutek a nespokojenost. A přitom jsem neměla nač! (skoro.) Jen...bydlíme v bytě, kde jsme měli teď místo hlavního obývacího pokoje ateliér ~


~ a proto musely být všechny věci různě pouklízené a postřádané na zbylém prostoru. Asi si dovedete představit, jak to u nás vypadalo. Ale protože už to trvalo měsíc a bylo to v pohodě, myslela jsem, že mě to nemůže nějak více ovlivňovat. Sice jsem se těšila, až se vše vrátí do normálu, ale trpělivě jsem přijímala, že to tak teď prostě musí být. Nicméně, každý den se mé těšení na normální bydlení zvyšovala až to došlo do fáze, kdy jsem začala nesnášet jakékoliv místo, kde jsem byla.

Byla (a jsem) extrémě citlivá. Vadilo mi nejen, že někde jsem, ale že to tam i nevoní, že je tam spoustu lidí a věcí, tedy nadmíra energie. Potřebovala jsem k l i d. Potřebovala jsem být sama se sebou, s miminkem, s mužem, potřebovala jsem tvořit, těšit se a začít i trochu hnízdit. Toto všechno bylo jen předstupeň k tomu hlavnímu. Neumím to asi srozumitelně popsat, ale stav, ve kterém jsem byla a do kterého jsem se tímto vším dostala, mě probudil v jakémsi dejavu. Pocit, že jsem již toto zažila, že jsem neměla prostor se o sebe a své dítě postarat. Že by to bylo uzmuto, ukradeno, znemožněno. Vyvrcholilo to jasným pocitem, že mi někdo dítě z těla "ze srandy" vyřízl a nechal ho mrtvé ležet se mnou někde na zemi, kde já s žalem vykrvácela. Asi minulý život? Kdo ví.



Každopádně jsem díky této hrůzné představě měla kde začít. Jak jsem zvyklá, představila jsem si, jak to tedy asi bylo hrozné a procítila jsem to se vším všudy. Pak jsem si scénář upravila tak, aby situace byla pro mě vítězná. A zase jsem ji plně procítila. Protože to bylo velmi silné, provedla jsem tento pozitivní postup několikrát. A výsledek? Zase je mi skvěle. Vím, že ještě něco přijde. Ale taky vím, že to zase zvládnu.

Veselá a povzbuzující poznámka na konec - nevolnosti nemám a ani jednou jsem neměla.

Pokud máte někdo, náhodný čtenáři, podobný zážitek či dotaz, pište. Budu ráda. Občas si připadám jako ufon.

PS: fotky zdroj Pinterest.

Je to tady, přátelé.

Jako fakt? Úžasné. Neuvěřitelné. Jsme z toho zkrátka PAV.

Milá rodino, milí přátelé, známí i neznámí, je to tu.

Na začátku byl jen návrh - navíc uplně jiný návrh - který jsme zamítli. Pak se ale něco změnilo... Objevili jsme domeček. I-D-E-Á-L-N-Í dům pro nás a naše potřeby.

Týden a kousek po prohlídce jsme trpělivě čekali a čarovali, jestli ano- nebo ne- budeme vybráni. A? :-)
YEEEES! Ano ano ano! Je to báječné, úžasné, skvělé!

Víte, co to znamená? Že bude stěhování! Ještě před nedávnem to u nás vypadalo takto:
Zabordelený interiér by byl jistě zábavnější ukázat, ale radši jsem to ani nefotila. Zvládli jsme mít z bytu ateliér dva měsíce a stálo to za to!

A na co se těšíme nejvíc? Na tvoření, na zahradu, na vlastní maliny, na vůni levandule a kopru, na to, jak budeme objevovat okolí nové vesnice a přilehlé město, jak budeme oslavovat zimní slunovraty, jarní rovnodennosti, jak budeme snídat na sluníčku a vyhánět mravence ze špajzu. Nemůžeme se dočkat, až budeme mít radost z nalezeného kusu dřeva v lese do krbu, až budeme houpat dítko na houpačce a opékat buřty k večeři. Máme záměr a vizi, že budeme žít víc s přírodou (buřty nebuřty:), mít prostor na tvorbu a vítat inspiraci z různých podnětů. Čistá hlava (a tělo - buřty nebuřty:), jasná mysl a otevřené srdce je náš ráj na zemi. A na to se těšíme a proto "se vracíme"...

Pan a paní PAV.

úterý 5. srpna 2014

Vnitřní přechod z Ženy na Těhotnou Ženu

Žena je silná ve smyslu schopná, všeho schopná, ve svém cyklu víceméně vždy (kromě období menstruace) plná síly a netušeného odhodlání všechno zvládnout. A nejlépe všechno najednou a nejlépe ještě teď hned.
Žena vedle muže je jeho odrazem, jeho zázemím, jeho domovem, úkrytem a rozprostřenou plání možností. Je mu oporou, jako on je jejím ochráncem, zastáncem, stoupencem a podporovatelem. Žena bez muže je jako muž bez ženy. Žena je krásná a od muže to slyšet nepotřebuje. Avšak slyší-li to, vytváří se krásno kolem obou a kolem celého partnerství.
Žena je Ženou, když miluje sebe. Když zná své nedostatky, ale přijímá je s noblesou jako svou nádhernou součást. Když zná své přednosti, ale nemá pražádnou potřebu je vystavovat vnějšímu okolí na obdiv. Když ví a umí předvídat, když zvládá více věcí najednou, když umí použít ženské nástroje pro dobro lidstva:), a když je spontánní a přirozená ve svém základním projevu. To je Žena.

Těhotná Žena je požehnanou Ženou. Je předurčena k tomu stát se matkou. V jejím základě je touha po stejné dokonalosti Ženy s nezměrnou touhou být dokonalou Matkou. A to není malý nárok (leč takový male soukromý)... Těhotná Žena narozdíl od Ženy upřednostňuje nejdříve dobro pro dítě a rodinu, pak pro sebe. Nelze se zlobit, ba naopak. Je to zabudovaný kód. Těhotná Žena je přípravou k Matce, tedy tvořitelce (jedné z mnoha tisíců tvořitelek) lidstva. Těhotná Žena nese odpovědnost za své tělo, za své zdraví a zdraví dítěte, za zdraví společnosti. Těhotná Žena je Ženou ozářenou, osvícenou, vzácnou. Nosí dar přírody a poskytuje své tělo k tvorbě mini člověka a skrz ji vstupuje tento mini člověk do našeho světa. Do její rodiny. Těhotná Žena je odhodlána stát se ozubeným kolečkem v tomto soukolí, souzní s myšlenkou početí a těhotenství a podporuje rozrůstání rodu a generace.

Přechod z Ženy na Těhotnou Ženu se v naší společnosti nijak adekvátně, prožitkově, neslaví. Nijak "oficiálně" se tento důležitý přechod neodděluje (kromě toho, že dostaneme Těhotenskou průkazku, žádanku na 1445 vyšetření, gratuluje nám každý, kdo se danou novinu dozví a začneme si lámat hlavu s výběrem kočárku a nakupovat hromadu oblečků). A mně dnes došlo, že bych nějaký takový přechod ráda prožila. Možná by mi to i velmi pomohlo... A tak jsem se rozhodla, že si nějaký takový "přechodový rituál" zprostředkuji sama.

PS: Inspiroval mě tento článek o přechodových rituálech.



středa 16. července 2014

Život v procesu


...Kam směřujeme? Proč stěhujeme? Těším se na vodu! A bude svatba!

Právě se nacházíme ve velkém učícím a stěhovacím a znovuzrozujícim procesu. A moc mě to baví :) pracovně se posluváme dál, z bytu máme atelier a skladiště (ač se snažím uklízet sebevíc, holt tu máme roztahané potřebné věci pro dokončení zakázky) a vyměnili jsme obývákopracovnu za ložnici, čímž započínáme novou eru našeho bydlení. Bude to skvělý, až to tu bude vypadat zase jako u lidí a dokonce nově!

V mezidobí si odskakujeme prázdninovat. Tu k babičce...
...na jahody...
...na nanuka...
...vyluštit pár křížovek (babička je obyčejně velmi veselá, jen tu je v plném soustředění)...

...a oznámit babičce novinu. :-) samoržejmě na to odpověděla: "Já jsem to veděla!!"

Také se počastujeme krátkodobými ale zážitkovými pobyty na břehu Sázavy. Máme naše nové místo a jsme šťastní za takovou oázu... Fotku nemám, anžto tam jezdíme fungovat bez mobilních zařízení.

A vlastně se máme krásně. Příští týden se budeme mít ještě krásněji, protože budeme lenošit na raftu a ráchat se ve Vltavě. Nemůžu se dotěšit! Stejně jako na námořnickou svatbu, která nás čeká už v pátek. 

Sranda je, že vdávající se kamarádka ze ZŠ už miminko má a na naší svatbě byla těhotná. A já jsem teď těhotná na její svatbě. Krásné :))

No nic, tímto deníčkovým zápisem se odpíchávám dál k hodnotnějším záznamům. Jdu studovat složení konstrukce kočárku a směr tkaní vláken v šátku. A třeba o tom zase podám zprávu, jako tomu bylo před nedávnem u míče. Btw - už jsem se k tomu konečně dostala a chtěla ho dneska koupit, ale byl by mi doručen zrovna v době mé nepřítomnosti. Takže za týden.

Hawk.




čtvrtek 26. června 2014

Výběr gymnastického míče pro těhotenství a mateřství

Výhody a nevýhody. Kolik pláštů, tolik jistoty. Užitečnost nad zlato aneb s míčem lepší než bez míče. (zatím si to myslím, protože ho nemám)


Protože jsem byla dítě čiperné, už jako malá jsem se setřenicí dostala takový ten nafukovací míč s držáky, na kterém se skákalo. Držáky vypadaly jako vemena a naše maminky nad jejich tvarem a eroticky praktickém využití vtipně polemizovaly. Samozřejmě tak, aby nám, malým holčičkám nedošlo, na co naráží. Milé maminky, i v těch našich třech/čtyřech letech jsme to pochopily... ;-) (informace pro ty, kteří si myslí, že děti "nerozumí")
No nic. Jsem zvědavá na sebe.

Naštěstí jsem měla svůj dětský skákací míč jiný a mé dětství tak bylo naštěstí ochráněno před tímto úchylným zhuleným výrazem.


Nafukovací míč mě tedy nadchl už tenkrát, nicméně jsem z něj úspěšně vyrostla a nový, ten dospělácký, "gymnastický" si ještě nepořídila. Mlsně na něj koukám už hezkých pár let, představuji si, jak se na něm houpám, protahuji se, a v každém dosavadním bydlení mému imaginárnímu míči přiřazuji nějaké místo "na spinkání". A myslím, že právě přichází jeho slavná chvíle... (Famfáraaaa)

Nastal čas průzkumu trhu, tak jsem si řekla, že je fajn o tom podat zprávu pro budoucí generace podobných míčů chtivých žen. A nebo asopoň pro mé budoucí odůvodnění, proč jsem vybrala zrovna tak, jak jsem vybrala.

~
Velikost.

Základem je určit si velikost - průměr balónu, abychom věděli, co konkrétně hledat. Tuto velikost si určíme dle výšky a váhy užívající osoby. Obecně se dá řídit tímto rozdělením:
~ výška postavy - odpovídající průměr míče.

~ výška postavy do 140 cm - průměr max. 42 cm
~ výška postavy do 155 cm - průměr max. 53 cm
~ výška postavy do 175 cm - průměr max. 65 cm
~ výška postavy do 185 cm - průměr max. 75 cm
           ~ výška postavy od 186 do 195 cm - průměr max. 85 cm
        ~ výška postavy od cca 196 cm - - průměr max. 95 cm

~ vyrábí se i míče o průměru 100 cm, což je pro všechny ty dámy, ke kterým my, obyčejné smrtelnice, můžeme vzhlížet.
~ hmotnost se do výběru průměru míče promítá tak, že jste-li nad 100 kg, vyberte kvůli prosedu větší průměr míče.

Proč je tak důležitý průměr? Protože správně by při posazení na míč měly být kyčle výš než kolena. Ze zdravotního hlediska, které se poté promítá určitě i do pohodlí. Oficiálně se říká, že při uvolněném sedu by úhel svíraný koleny a kyčlemi měl být o něco větší než 90°.

Také je dobré vědět, že velké míče se nenafukují ústy, ale nejlépe pumpičkou nebo žabkou. Asi je to mimo naplivání vlhkosti a následného slepení stěn míče i jednodušší...
Při nafukování by měl mít míč pokojovou teplotu (!) a nenafukujte jej ihned na celou velikost. Ponechte 10 cm rezervu, nechte míč den odstát a druhý den míč dofouknout (a opět ne radši uplně na max).

S míčem stále udržujte kontakt (samozřejmě pokud na něm zrovna sedíte/cvičíte:). Nemá se na něm nadskakovat, ale jen se pohupovat. Na nadskakování je ten s vemeny na obrázku výše.

AB, ABS - tyto zkratky znamenají, že když se vám míč o něco propíchne, nespadnete rovnou na zadek a nemusíte sbírat roztříštěné kusy gumy po celém pokoji, ale po propíchnutí se míč začne pomalu vyfukovat. Jsme zachráněni! A bacha i na topení a krby.
PS: malé dírky jde zalepit spešl lepidlem "Fixa-kit".

~
Kvalita provedení.

Nejlevnější míče - ok, pohoupete se, ale vědomí, že guma je nekvalitní a plná těžkých kovů a ftalátů není asi uplně fajn. Troufám si tvrdit, že "známé" firmy zabývající se prodejem terapeutických/gymnastických míčů tyto nejlevnější míče ani nedistribuují.

Míče z certifikovaných materiálů - hladký, lesklý PVC bez těžkých kovů a ftalátů. Velmi rozšířená, dostupná a postačující varianta.

Nejkvalitnější jsou silnotěsné míče - opět bez škodlivin + navíc je teplý, jemný, heboučký jak pravý gymnastický balon pro těhotné (včetně ABS). 

~
Finální výběr.

Hlavu už mám jak balon. Přecházím k výběru vítěze. Uf. Na trhu je gymnastických míčů asi tuna. Možná dvě. Já osobně vím, že míč budu používat jak v těhotenství, tak po porodu pro houpání, usínání. Také by bylo fajn mít míč jako další variabilní místo k sezení a na protáhnutí. Takže vytíženost bude, myslím, vysoká. Nicméně, to si každý myslí i s příchodem rotopedu, a pak má tak maximálně epesního tichého sluhu. Tak uvidíme.

S přihlédnutím k faktu, že rozdíl mezi kvalitou a vynaloženými financemi není zas tak děsivý (jako při výběru tichého sluhy), koupím ten nejkvalitnější, tedy ten hebký jako dětská prdýlka. Jůůů.
Taky doufám, že když se zapotím, nebude se na mě lepit. A taky doufám, že mi z houpání nebude špatně.

E-shopy:
SaSynShop - objevený přes heuréku, kde nabízený balon Maxafe dosahuje úctyhodných 94 % hodnocení.
FITHAM - již zmiňovaný, dobře informovaný shop.
Alvo.cz - ověřené fyzioterapií.

Komu tyto tři nákupní zdroje nestačí, nechť dále brouzdá internetem či kamennými obchody. Já už mám asi jasno.

Ještě pár odkazů na konce o cvičení pro těhotné:
Institut Galenus - náhodou objevené hodnotné stránky.
Gymnastické míče.cz - obecné povídání a dost podobný návod na výběr míče, jako smolím tady :-D
Pár jsou dva. Více k dohledání na www.google.cz po zadání "gymnastický míč cviky pro těhotné" a vyjede asi 10k odkazů.

Až mi přijde balíček, dodám sem fotku našeho nového spolubydlícího ~ nafukovacího houpacího miláčka.

Vaše paní pav. Fakt jsem z toho paf.

A budu ráda za jakoukoliv (i opravnou poznámku) či doporučeni. :-)




Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...