Menarché po porodu

Dlouho jsem se rozhodovala, jestli to tu psát, nebo ne. Ale vzhledem ke svému slibu (sama sobě) otevřenosti a k tomuto článku, sdílím:

Žehnám svým očím, aby zřely ryzost a viděly ve všem krásu.

Žehnám svým rtům, aby pronášely pravdu a líbaly tak i své milované.

Žehnám s díky svým nádherným prsům, které plně vyživily a konejšily své dítě.

Ženám svému srdci, aby otevřeně milovalo a bylo upřímně milováno.

Žehnám svému lůnu, pro posvátný dar života a posvátné krve.

Žehnám svému pohlaví, abych přijímala s láskou a radostí.

Žehnám svým bokům a kotníkům, jako ztělesnění půvabné ženskosti v ladné spolupráci při chůzi :)

Žehnám svým chodidlům, aby cítily Zemi a spojení v každém kroku po mé cestě.

Žehnám tomuto večeru a všem svým blízkým (i neblízkým:), se kterými "tu teď" trávím čas. Oslavujte se mnou, stačí trochu, v duchu, myšlenkou, radostí. Jedné ženě se po 3 letech vrátila menstruace. Je to malý krok pro rozvojové lidstvo, ale velký krok pro malou ženu, která je stále od evoluce ovládaná (víceméně) přírodními zákony.

S vděčností a radostí, já.

Fotil můj dvorní fotograf Ondra Vala | www.ondravala.cz nebo taky www.bilacerna.cz že jo, víme, a taky www.photojam.cz samozřejmě ;-) muck! Paf!

P.s.: text "Žehnám.." jsem si upravila ze základu Menarché od Báry Nádvorníkové.

10 tipů pro plné partnerství v rodičovství

• Držte si své hranice, ale překračujte je občas pro chvilkové dobro a podporu partnera.

• Hlídejte si, ať máte čas sami na sebe a taky svůj společný čas. Nejlépe pravidelně.

• Vyhledávejte maličkosti, které vám dělají radost.

• Buďte na sebe vlídní a koupejte se ve vzájemné přízni.

• Buďte upřímní nejen k partnerovi, ale především k sobě. Pokud řešíte něco, za co se stydíte, o to víc je třeba vše říkat na rovinu a dávat všemu správný význam.

• Mějte pochopení.

• Při každé možné příležitosti se držte za ruce, obejměte se, pusinkujte se, vášnivě se líbejte. Dítě v tu chvíli neřešte.

• Milujte se, přestože jste unavení. A užijte si to. (Nebo se aspoň mazlete!)

• Uvědomte si, že děti nejsou na prvním místě. Tam je váš partnerský vztah. Tečka. End of story.

• Dívejte se do očí, plánujte lumpárny, dělejte všední dny veselé, neřešte tolik úklid a svůj perfekcionismus. Včetně přesvědčení typu "moje dítě ochutná cukr až v osmnácti!"...

To jsou takové trapné obecné kecy, které samy o sobě nezpůsobí, že i když to všechno budete dělat (prcat na kuchyňském stole jak orangutani, chodit běhat, vařit jak v Alkrónu atd.), budete mít škatulkově ukázkový vztah jak z časopisu (nebo jak se zá-vidí na Instagramu).

Být partneři a mít u toho dítě je fuška, ale jde to. Musí jen oba chtít (vykřičník), nemít nepřiznané psychické, mentální, emocionální problémy, být už nějak vyzrálí nebo se to aspoň snažili zlepšovat, znamená to sem tam upustit od něčeho, co pro mě bylo důležité, abychom situací prošli všichni s úctou a v pohodě.

Jasně, že se láska vytrácí, protože je to kolotoč vyměněných plín a domácích prací. A stejně jako ty plínky jde pak energie do hajzlu. (Pardon.) (Ne, nesplachuju je, myslím obrazně řečeno.) Ono se může zdát, že je všechno v pohodě, miluju Tě sem, miluju Tě tam, ale když není člověk upřímný sám k sobě a není dostatečně silný na to, aby si to sám před sebou všechno ustál, obhájil a držel se v naladění svých dřívějších základních hodnot (jako "ano, beru si tohoto muže/ženu v dobrém i zlém"), může to skončit.... skončit.

Takže, pravda a láska vážně vítězí, ale ne nad "něčím", nýbrž v nás.

Pro dnešek myslim už stačilo.... :-) děkuju za přízeň a děkuji svému muži, že si ho můžu vážit a on mně.

"Lev má rád, když jeho lvice běží stejně rychle.

Ale všichni v okolí musí vidět nejdříve jeho hřívu."

::

P.S.: Promiňte mi ten sladkobolný patos na konci (vy víte, že to nemám ráda:)), ale teď to prostě nešlo. Teď to bylo velké...... Držím vám (nám všem) palce.

Obrázky z Pinterestu: 1 : 2 : 3 : 4 : 5 :