Malý velký profesionál

Milá mami.

Je mi rok a půl. Už jsem tedy dost velký na to, abych koukal na youtubu na pohádky. Jak dlouho budu chtít. Když mi to ukončíš dřív, než budu já sám chtít, jsem dost velký na to, abych Ti dal najevo, že ještě ne. Řevem samozřejmě, protože na mluvení jsem ještě moc malý. 

Jsem dost velký na to, abych si mohl vybrat jídlo, jaké chci jíst. Ale ještě malý na to, abych Ti přesně popsal hned napoprvé, na co mám chuť a víš sama, že jsem od přírody nimral. Jo a radši mě prosím krm, protože jsem ještě malý na to, abych si nezamazal pusu a prsty (to nemám rád, je to nepříjemně lepivé).

Jsem dost velký na to, abych si hrál sám. Ale sama víš, že jedině, když u mě sedíš. Když u mě nejsi, tak jsem ještě malý na to, abych byl v klidu a nemusel si Tě hlídat. Takže buď zařiď, ať je někdo další doma a nejsme tam sami dva a nebo prostě seď u mě a já si budu hrát sám.

Jsem dost velký na to, abych Ti pomáhal uklízet. Vysávat, utírat, umývat. To máš vždycky radost! Ale musíš pochopit, že jsem ještě malý na to, aby mě to bavilo víc než 3 minuty. Prostě tu pozornost neudržím, no! A to pro mě ale znamená, že s činností končíme OBA. Takže Ty taky. Rozumíme? Zatím Ti to ještě asi nedošlo, proto Ti to dávám najevo křikem, když si se mnou nejdeš pak hrát (mluvit ještě neumím, že jo). A musíš pochopit, že jsem sice velký na uklízení, ale malý na to pochopit, že Ty to musíš dodělat, doklidit, dovysát, dotřít. Ten křik jde ze mě prostě sám, já za to nemůžu...

O hlídání mě se klidně můžeme pobavit. Jsem na to už dost velký, to víme oba. Nech tu ale svoje prsa, hlavu, náruč a to, jak se mnou mluvíš. Jsem totiž ještě malý, abych se uměl uklidnit, když Tě budu najednou postrádat nebo nedej bože, když Tě uvidím odcházet. A nemysli si, vysvětlování je fajn, hlavou to pochopit dovedu, že se vrátíš, ale je to silnější než já...jako když Ty neodoláš čokoládě, chápeš. Tak ty prsa a náruč tu radši nech, jo?

Takže, klidně si dělej co potřebuješ, vím, že toho máš hodně. Vidím to! Domácnost uklidit, prádlo pořád nějaké třídit, prát, rovnat, vaříš každý den, o tátu se staráš (ale prý už ne tolik, jak by si přál - ale to jen mezi námi), staráš se i o moje hračky, aby pan Medvídek neměl hlad, atakdále atakdále. Ale musíš do toho prostě započítat mé potřeby, které se teda často mění (až se občas nestíhám divit a jsem z toho nevrlý) a taky mě musíš zabavovat a vzdělávat hrou. Kdy budeš mít čas na sebe, na své tvoření, práci a na spánek, nevím. Ale ty jsi profesionálka, mami, Ty si poradíš.

Díky za pochopení,

Tvůj malý velký miláček.

Princ Píďoslav s babičkou a bagrem.