pondělí 27. července 2015

Znovuzrození...

...vypadalo to, že patří mezi ty další odložené krámy tam pod střechou v letitém prachu. Nikdo si na něj už skoro nevzpomněl (nepočítám babiččin pro kočárek potupný a neúspěšný pokus o vození dřeva od dvěří dřevníku ke druhým dveřím chaloupky) až tu, hle! Eliáš narozen!

Výběr kočárku je v dnešní době věc vskutku nezáviděníhodná... Tolik značek, tolik skrytých pravd a účelů. Velká korba na úkor hmotnosti? Skladnost na úkor odpružení? Uf... Nakonec jsem hledání ukočnila s jasným přáním: "Prosím, ať si nás kočárek najde sám."  Ondra si zase přál, ať perfektně houpe. A jak to tak s přáními bývá, plní se znenadání. A tak si nás kočárek našel a houpe přímo královsky. :-)

Seznamte se s kočárkem po mně. Je to Liberta, dvojkombinace. Důkaz místo slibů:


 Mé album. Opravdové a krásné, plné vzpomínek, ne jen fotek.

A to už jsem já, ta malá píďalka v kočáru :))

Mí dobrodružní rodiče mě s kočárem vytáhli na Klíč. Byly mi skoro 4 měsíce.

Takhle podobně...
...na mě teď kouká náš Píďa...
...třeba když vařím.


A jak to bylo na té půdě?




Kočárek, napůl skleslý, napůl naplněný, tam odpočíval dlouho... Už si ani netroufal doufat, že se v něm po těch letech ještě někdy někdo opravdově zabydlí. Ve skrytu duše byl ale vyrovnaný, radoval se totiž z toho, že svůj hlavní úkol před lety plnil na 100 %.

Jednou se ale se zjevným nadšením razantně otevřely dveře. Na ledabyle zakrytou korbu dopadly paprsky Slunce, ve kterých se ještě mihotal rozvířený půdní prach, a kroky nadšené maminky se slovy: "Tak pojď, jdeš na věc!" ho vytáhly z jeho klimbání a snění o vzdušných zámcích. Sen se stal realitou, nastal čas tří eR: renovace, restaurace, revitalizace...

...rozložit... 

 ...rozebrat...

 ...obrousit...

...pohladit...

 ...postavit...

...vystavit...

...vybavit...

...vyjet.

A náplň? Maximálně spokojená. :-)

Houpe a jezdí tak, že za ním nestíhám lítat.


A ačkoliv se venku nyní pohybujeme převážně s nosítkem, jiný kočárek nemáme a asi ani pořizovat nebudeme. Tento je prostě top a může s klidem zůstat jedináček.
PS: Píďa snad jedináček nebude a Liberta tak dostane šanci odvozit i další naše děti. Takže - pokračování příště... ;-))

To, že jsem z toho paf, vám asi ani říkat nemusím.
Je to jako vrátit se v čase a dívat se na malou sebe....
...takové chvilky u-vědomění působí léčivě...

Vaše malá velká e*




1 komentář:

  1. Mám taky Libertu. Hned dvakrát ... Z toho tvého jsem ale stejně paf :-)

    OdpovědětSmazat

Děkuji za vaše milé a inspirativní komentáře :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...