První

Dlouho je tomu, co se sama pozívám na vaše blogy. Vždy uctivě poděkuji za návštěvu, pokaždé to máte doma krásně načančané, výrobky spořádaně ušité/uháčkované a/nebo upletené, jidlo láká nejen k ochutnání, ale rovnou k založení receptu do rodinné kuchařky. Zkrátka, každá návštěva ve mně vyvolává velký pocit úcty k vám a vašemu konáni. Jste skvělé, blogerky, a já vám moc fandím a přeji stálé štěstí.

Ráda bych se zařadila mezi vás šikovné, tvůrčí ženy, nicméně jediná pravidelnost, kterou zvládám dodržet, je praní a v pravidelných intervalech zakazování si a povolování umlsávání sladkostí. A jediný rustikální kus v naší "prozatím provizorní" domácnosti je prostírání z IKEA. Atakdále. Už mě to nebaví.

Tento blog zakládám, protože vidím potenciál v tom, že mi pomůže a bude jakýmsi nástrojem k předělání naší domácnosti. A že toho je předemnou spousta...

Na oslavu tohoto významného dne, jako první úspěch a úkon je tento eňoňuno dortík. Inspirovala jsem se tady u Syroovky. Prezentace pokulhává, nicméně chuť byla vynikající (povšimněte si rustikálního prostírání). Upečeno bez váhy (nefunguje), bez mixéru (mám jen podarované šunty a vlastní=kvalitní jsem si ještě nepořídila - mimochodem taky jeden z úkolů). Ve vedlejší roli Poslední dvě třešně z plné mísy. Chtěla jsem je vyfotit v pozadí, ale než se během 20 minut dortík upekl, třešně jsme radostně snědli.

Takže (famfára) blog slavnostně založen a jde se na to :)