pátek 2. září 2016

Dnes je něco jinak

Je pátek večer a já v sobě hýčkám pocit, že jsem na sebe pyšná. Ondra odjel, Eliáš usnul a já mám vzácně večer pro sebe a nic nemusím. Jindy touto dobou je u nás buď cikrus Uber-to, nebo uklízím, prádluju, či doháním jiné resty. Dnes je ale všechno jinak...



Mám půjčenou knížku z knihovny, do hezké skleničky jsem si nalila lehce alkoholický pití a jen ležím... Je to nádhera! A co se změnilo? Rozhodla jsem se, že ukončíme kojení. Asi to nepůjde hned, ale to neva.

Jsem ohromně vděčná za to, jaké mám kolem sebe moudré ženy, od kterých se můžu učit. Ještě víc jsem dnes padla dolů, když jsem se začala dozvídat, že je to, co cítím, vlastně v pořádku a nevěděla jsem, jak z toho zase vybruslit nahoru. Myslím, že dnešní ženy (a potažmo děti) "trpí" tím, jak nejsou "správně" informovány a vedeny "moudrou radou starších".



Děkuji, milá M., že jsi mě navedla na můj způsob a podpořila mě v tom, jak tou nekojící změnou projít hladce. Že se Ti povedlo mě ukotvit samu v sobě, že jsem uznala své mateřské schopnosti a poznala svou sílu. Z toho teď můžu čerpat a vím, že vše bude dobré.

Eliáš je velmi křehké dítě. Ale jak říká moudrá M., už není miminko. Kojení už používá pro vyřešení svého psychického nepohodlí, které by se ve svém věku už mohl učit vyrovnávat jinak. Také Elajs moc nejí, protože ví, že mu bude bez odporu (ba naopak, servilně) naservírováno teplé a sladké prso. A máma? Ta už se začínala pomalu trápit. Nejen tím, že je to čím dál fyzicky a psychicky náročnější (kojení = rozdávání), ale také tím, že z podstrojovaného normálního jídla si - když hodně - jen uzobnul. To jsem pak pěnila a supěla: tak si trhni nohou. A pak měla výčitky, že jsem hrozná, tohle k němu vysílat, a neschopná, když nechce jíst, co mu dávám.

Přicházelo to ke mně už přes měsíc. Holky na instagramu, osobní setkání s neznámými i známými ženami, které se "nevědomky" stočilo na jejich ukončené kojení... To byly znaky, díky kterým jsem na vlastní ukončení myslela čím dál intenzivněji.



Říká se, že do dvou a půl let neexistuje přirozené odstavení od prsu. Jsem přesvědčená, že náš citlivý Elíš by se sám neodstavil ani ve čtyřech. Dnes jsem si díky M. uvědomila a přijala za své názor, že do 3 let je třeba naučit dítě respektovat rodiče. Nuže, jdu na to. Držte mi (nám) palce a pro koho je to taky aktuální, napište, budem se podporovat navzájem ;)



Hezký, příkladný návod:
- kojení jednou denně a do sytosti, jak si bude dítě přát. Např. večer před spaním. Než i to zcela odstřihneme.
- Přes den prso nedávat. Když bude vyžadovat, odvést pozornost, nebo nabídnout jídlo, nebo jinou formu společného, milého uklidnění.
- V noci nechat dítě spát s někým, kdo nemá funční prsa (babička:))partner) a ke komu máme důvěru. Možná se tento doprovod pár dní nevyspí, tak je nutno s tím počítat a zařídit si to tak.
- Nepodléhat řevu. (Můj případ). Je to forma komunikace. (To si musím zapsat za ušiska)
- Podpora blízkého okolí je velmi potřebná a dítě musí být zdravé.
- Mluvit o tom s dítětem. Děti jsou kapacity! Musí jít o jakousi formu spolupráce.
- Matka musí být přesvědčená o tom, že dělá to nejlepší pro dítě (osamostatní se, vyroste, začne jíst, lépe navazovat vztahy na pracovišti-pískovišti) i pro sebe (nebude mít nonstop ve výstřihu rozmazleného fakana. Pardon. U nás by to tak dopadlo za ty 4 roky:))).
- A pak už jen láskyplně a pevně (a ještě jednou láskyplně) vydržet. Good luck!





18 komentářů:

  1. Ahoj, moc držím palce, ať se Ti odstavení podaří uskutečnit dle svého přání a pokud možno bez problému pro obě strany! Jen bych chtěla poznamenat, že ukončení kojení nerovná se automaticky, že dítě začne víc jíst. Jako maminka malého (pravda stále kojeného) nejedlíka jsem toto téma dost studovala (ať už ve skupinách kojících, či nejedlíků) a přijde mi, že to je tak půl napůl. Některé děti se skutečně trochu rozjedly, jiné vůbec a naopak tím přišly o cenný zdroj živin, vitamínů atd. Tím nechci nějak strašit, to vůbec ne, jen prostě chci říct, že fakt nelze paušalizovat...

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju moc za komentář, otvírá mi to zase nové obzory. Radši nebudu teď moc gůglit, ať se nevyděsím ještě víc. Budu se jen soustředit na nás a poslouchat, kam nás to povede. Každopádně jsem nesmírně vděčná za podnět, protože to mě nenapadlo :-DDD Díky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo...ono opravdu často pokud je dítě nejedlík, tak jím je bez ohledu na (ne)kojení...takže bych se k odstavení fakt neupínala coby motivu, že začne jíst. Třeba ano, ale třeba taky ne :-) I když chápu, že u Vás těch motivů bude více.

      Vymazat
    2. Ano ano, tak se k tomu neupínám. Musela jsem tomu dát větší prostor, řešila jsem jeho jídlo příliš... Navíc jsem dříva matkami, které končily kojení z důvodu, aby dítě začlo jíst, opovrhovala (a všem se omlouvám:))) nyní jsem v podobné situaci a chápu, že žena se tak rozhodne z více faktorů. Nejjednodušší by samozřejmě bylo, kdyby měl Píďa už od narození diář a v něm měl zaznamenáno, kdy má dobrý den, kdy bude protivnej, kdy mu porostou zuby a kdy už nebude chtít kojení :)))

      Vymazat
  3. U nás se množství zkonzumovaneho jídla s o odstavenim tez nezvysilo... pořád je to nimral.AlE, ze dne na den zacal spat durch cele noci. Coz jsme nechapali, on takový noční zavislak. Hodne zdaru a trpelivosti! Jana z HK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jano :) zdravím! A děkuji. Já myslím, že osobnost ani tělesná konstituce se nezmění, ale ten spánek ještě rezervy teda má :D a pěkně velké, tak snad na tom budeme podobně. Děkuju za naději! Krásné dny!

      Vymazat
  4. Milá Eliško, ráda bych Ti pomohla, podpořila Tě, byla oporou v těžkých chílích. Škoda že jsme od sebe tak daleko. Nevím kdo je Tvá přítelkyně, která Ti tak moudře radí. Určitě ji nechci zpochybňovat, ani zpochybňovat Tvé rozhodnutí. Neznám velmi jeho kontext ani upřímné motivace. Jen jsem chtěla vznést takový malinkatý vykřičníček, který ale vznáší matka 15ti měsíční dcery, která doposud nezažila s kojením (klepu do dřeva) téměř žádné problémy. Eliško Eliáš se pravděpodobně kojí, protože Tě potřebuje. Protože svět je pro něj pravděpodobně náročné a stresující místo a útěchu a svůj ostrov míru a lásky hledá v Tobě, Tvém prsu, ve své mamince, jeho prvním člověku. Je zvláštní že někdo udílí moudré rady o předčasném ukončení kojení, tohle spojení mi bohužel nedává logiku. Já jsem vyhledala a mezi své přítelkyně zařadila 2 ženy, které nám ostatním ženám dávají úplně opačné rady a samy kojí 4 leté a roční dítě a ta druhá 3 a půl roku staré dítě. Podporují nás v kojení v těžkých obdobích, podporují v kojení v těhotenství, nemoci, zdraví a hlavně nás učí, že kojení je normální a to do samoodstavení našich dětiček. Co to je jsem pochopila, když vyprávěly příběh jejich LP lektorky, které se její dcery odstavily každá svým vlastním osobitým způsobem. Ta starší jako šestiletá, citlivá duše vyhledala svou maminku o samotě, přinesla ji kytičku a opatrně sdělila, že ať se na ní nezlobí, ale že už mlíčko od ní nebude dál pít. A ta mladší, víc energická holčička se odstavila v pěti kdy ve společné posteli přibylo ještě jedno miminko do pěstounské péče a holčička jednoho dne prohlásila. Maminko tady už není pořádně místo a žádný klid, jdu spát k sobě do postýlky a ani mlíčko už nepotřebuju. Tyto příběhy mě od té doby provázejí jako ideál, kterému se snažím přiblížit, bez ohledu na řeči kolemjdoucích blízkých i vzdálených a od svých múz si beru podporu v mých přirozených kompetencích jako matky. Teď jsem například uznala že jsou věci se kterými si sama neporadím a obracím se s nimi na nejpovolanější a chystám se do Ostravy na konzultaci. Eliško chápu, že asi prožíváš náročné období a jak už jsem psala výše neznám kontext a tak mi nepřísluší udílet rady, jen jsem chtěla abys tu měla i opačný názor, než Tě všichni začnou utvrzovat a podporovat v Tvém rozhodnutí o nekojení, což je bohužel v dnešní době tak normální. A kdybys potřebovala, jsem tu, ač daleko, pro Tebe. Kačka ❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty příběh o samoodstavení jsou krásné, to mě až dojalo! Já stále kojím tří a čtvrtletou, jestli vydržím(e) do samoodstavu popravdě nevím (osobně mám teď nějakou psychologickou hranici čtyř let, tak uvidíme...)

      Vymazat
    2. Milá Kačko, děkuju za zprávu od Tebe. Jsou to opravdu krásné příběhy a věřím, že když se tak potkají matka-dítě, krásně do sebe zapadají a tvrzení, že si dítě vybírá rodiče opět nabírá na síle. A stejně tak je to u nás... Měla jsem dříve za to, že budu taky mezi těmi matkami, které kojí až dokud dítě samo neuzná, že už nepotřebuje. Ale přišla jsem na to, že to byla jen má imaginární představa o tom, jaká bych chtěla být máma; že taková ve skutečnosti nejsem. Nechápala jsem, proč ženy uměle ukončují kojení, když je to přeci to nejlepší, co může dítě mít, když navíc spoustě ženám kojení "nejde", ačkoliv by chtěly. Uvědomila jsem si své pohnutky, že i bez kojení budu přece dobrá máma, že kojení, když od něj teď odstoupíme, ze mě nedělá méně láskyplnou mámu. Spíš to teď cítím naopak, což je pro mě trochu překvapivé, ale je to tam :-D takže věřím, že jen správně poslouchám to, k čemu nás to vede. Je to vážně zajímavé. Děkuju za napsání a těším se na váš příběh ;-)

      Vymazat
    3. Vážená paní (předpokládám - dle kojení) Anonymní (krásné jméno). Výše je odpověď i pro Vás. Děkuji za Váš komentář, který mě naplňuje radostí, jsme ženy šikovné a schopné. Já měla - už si to umím přiznat - hranici dvou let. A ono to letí, je to za chvíli... Moc přeji, ať je vše u vás hladké a ideální. Jo a z těch vtípků na začátku si nic nedělejte, pro mě lepší Anonxmní komentář než žádný, navíc je mi jasné, že na tom má velký podíl i gůgl :-) mějte se čarokrásně, prsům zdar! (...to to inkognito, nevim, zda si to můžu k Vám dovolit či ne, tak kdyžtak pardon:)))

      Vymazat
    4. Díky :) Jen pro přiblížení, ten úplně první komentář k článku je taky můj ;) A tykáme si, takže v pohodě ;)

      Vymazat
  5. Dobry vecer preji...a preji hodne stesti ve Vasem rozhodnuti. Dala jste sama sobe timto clankem trochu vyzvu, po precteni komentaru nemam uplne dobry pocit. Ja chtela moc kojit, tak jsem byla pysna, ze jsem dokazala ze sebe vykresat zakladni zenskou schopnost, ale stejne tak jsem byla rada, ze jsem pocitila tu silu pevneho rozhodnuti, ze kojeni uz dost. Kez by Vam a Eliaskovi to pomohlo jako nam. Nezlepsilo se to hned, ale ted dva mesice po citim zlepseni vztahu mezi mnou a Cudlikem a nevidim a necitim, ze by trpel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je krásná zpráva :) děkuji, pajinko. Věřím, že to u nás bude podobné. Není teda uplný konec, zatím, ale výrazné omezení (tzn. nedávám hned když zašátrá rukou ve výstřihu), ale jen na spaní. A je to znát i po dvou dnech! Krásně to respektuje a je samostatnější. Jen ještě pak logisticky zvládnout to noční kojení a bude to dobrý :D děkuju, objímám a mávám!

      Vymazat
  6. Taky moc přeji, ať jste s kojením/nekojením v pohodě. Myslím, že jde hlavně o to, abyste se s tím vším srovnala, jak píšete výše, jako nekojící nebudete o nic míň úžasná a láskyplná máma. A přidám i svou zkušenost, kojila jsem do roka a ukončila to sama, protože ačkoliv jsem chtěla kojit déle, už jsem to prostě nezvládala. Necítila jsem se dobře psychicky, respektive cítila jsem se každý měsíc hůř a hůř, byla jsem nevyrovnaná, podráždená, plná negace, sebe zpochybňování a pesimismu (něco co mi je opravdu cizí), takže po dlouhých úvahách jsem s kojením sekla a jakoby mi někdo odhrnul oponu ve vnímání, jako bych zase mohla dýchat a cítit se jako žena. Tímto rozhodně nechci lobovat za nekojení, jen ukázat starý známý fakt, že každý všechno prožívá jinak, svou cestu si každý šlape sám a není třeba nikoho odsuzovat, ať už kojí 6 let či 6 měsíců. Viky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Viky, děkuju moc za reakci. Je to přesně jak říkáte - každý všechno prožívá jinak, a to si musím připomínat. Stále to ladíme, teď se to zase trochu u nás zvrtlo, ale bude to dobrý. Jednou... ;-)) Krásný podzim přeju!

      Vymazat
  7. Dobry vecer, rada bych Vas podporila ve Vasem rozhodnuti:)Z toho mala, co jsem si od Vas precetla si myslim, ze jste velmi rozumna zena-matka. A samozrejme mlicko je pro detatko to nejlepsi, ale za jakou cenu? Myslim, ze je taky velmi dulezity fakt, jak se citite vy, kdyz se budete citit dobre i dite se bude citit dobre. Ja sama jsem mama rocnich trojcat. Kojila jsem pul roku, bylo to neuveritelne vycerpavajici a dalo by se rict, ze se kluci odstavili sami ikdyz to nemelo zadny poeticky pribeh. Casto bujuji s tim jak bych chtela aby vse vypadalo a jak to je. Prestoze se snazim obcas zajedu do koleji udelat rychle nevysvetlovat, ale udelat. Deti jsou nesmirne vnimave a chytre a ikdyz mi samozrejme absolutne nejde domluva s nimi ve chvili kdyz chci aby nechali ten kabel nebo zaluzie napokoji. Kdyz uz jsem ale fakt v koncich prijde mi ze casto se dokazeme napojit nebo domluvit ikdyz treba ne napoprve. Moc Vam fandim, at vse jde dobre, at se z toho oba citite dobre. Nerada neco radim, kazde dite je taaak jine a ja to fakt vim:)ale mluvila bych s nim o tom jak se citite, kojeni nahrazovala mazlenǐm a poznavanǐm sveta a ono se to vse nejak vyvine, proste si prat a trochu pomat, trochu pozorovat a na nicem netrvat. Tak to mam asi ja. Dobrymi matkami nas nedela druh porodu( trojcata-jasny cisar- jak me to mrzelo a doted se s tim nekdy vyrovnavam) doba kojeni( sest mesicu, tak malo chtelo by to aspon rok)ale snad neco uplne jineho, co presne nevim hledam a mozna je to i moje vlastni obhajoba.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leono!!!! Klobouk dolů! Trojčata, to si snad ani nedovedu představit :-D slyšet z úst matky trojčat taková moudrá slova, to je balzám na duši! Za to by vám měli minimálně ztrojnásobit mateřskou! S tím porodem a vyrovnáním to chápu. Sice jsme rodili doma, ale také se s tím vyrovnávám. Neznamená to, že je i přesto vše hladké... Cítím ale, že přesně tohle vyrovnávání je ohromně důležité v budování vztahu k dítěti (-tem). Vnímám to jako nezbytný, postupný vývoj v mateřské lásce a v roli matky. Nemá smysl se za to pranýřovat, vidím východisko akorát v tom uznat sama sebe v tom, jak to je a nechat čas a srdce, ať si spolu hrajou a ono to docvakne. Posílám sílu, protože na tři rozkošná robátka té síly potřebujete minimálně kombajn :-D S úctou, Eliška.

      Vymazat
  8. Eliško díky za podněty musím se hned o všem informovat. Je to boj s těma našima nejmenšíma :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše milé a inspirativní komentáře :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...