pondělí 6. října 2014

Těhotenská deprese

Z minulého příspěvku jsem se přesunula až do oficiálního pojmu "těhotenská deprese".

Nemyslím si, že by deprese byla špatná, naopak si myslím, že je to velice rychlá cesta vývoje k něčemu lepšímu. Jde o uvědomění, přijetí a znovunastolení nějakého svého "nového" systému bytí. Ale ve stavu smutku, prázdnoty, beznaděje a přes slzy se to holt dává dohromady ne přímo lehce...



Opět jsem hledala na internetu a bohužel opět nic kloudného nenalezeno. Jsem zklamaná, že všechny články víceméně kopírují jeden zdroj a nepřináší nové pohledy, natož relevantní informace. Z diskuzních fór je znát, že zde daný "problém" je, že se s ním ženy potýkají. Je mi líto, že na takové volání o pomoc reagují jiné ženy, které buď zažili něco podobného a vylíčením své situace si svou bolístku léčí (ale dotyčné zrovna nepomůžou), nebo poskytují zaručené rady (proboha, antidepresiva nic nevyřeší, jen potlačí!!!), nebo napíšou takový komentář, který dotyčnou zničí víc než rána lopatou do hlavy. Ve většině případů v daných diskuzích pomůže tedy nejvíce to, že žena svůj depresivní stav otevřeně "řekne" (tedy pojmenuje si) mezi lidmi ve fóru a "rady" ostatních už vem čert. A to samé teď pomáhá i mně, takže žádné relevantní informace také asi nečekejte :-)

Ze všech internetových článků na dané téma vyplývá, že "ano, je to seriózní problém, který je třeba řešit nejlépe odbornou pomocí", dále že "depresivní stavy ovlivňují i miminko, tak bacha na to", pak zaznívá, že "těhotenství je nejkrásnější období ženy, takže není třeba být v depresi a jediná starost je kupovat výbavičku a řešit barvu dupaček". Tož tak...



Seriózní problém to tedy je, když se oficiálně uvádí, že postihuje 20% těhotných žen. To je podle mě docela dost smutku... Ve skutečnosti to může být i více. Nemyslím si, že se objevuje těhotenská deprese jen třeba v prvním trimestru, který je uváděn nejčastěji. Já začínám trimestr třetí a dnes je mi stejně ouvej jako tomu bylo ve druhém i prvním. Ten statistický údaj nám ukazuje, kolik žen má v sobě nějakou neuspokojenou touhu, potřebu změny, potřebu něco v sobě udělat jinak, než tomu je doposud. A na to nejlépe pomůže právě odborník (nejlépe dobrý terapeut), který ví, jak s takovým smutkem duše pracovat. Nebo jak jsem psala v minulém přispěvku, můžeme si samozřejmě pomoci sami (resp. vždy i s pomocí terapeuta si ve výsledku vše vyřešíme sami), jen to hledání klíče může trvat déle.

Také by se o tom (kulantně) mělo více mluvit veřejně, nebo aspoň srdce-otevřeně v rodinném kruhu. Okolí se musí naučit přistupovat k depresivní těhotné s podporou a ne zlehčováním stavu frázemi "však to brzo přejde a budeš šťastná". Ano, je to skvělý záměr milujícího okolí a nemáme vám to za zlé, ale v tu chvíli to vnímáme jako popírání našeho aktuálního prožitku a odvádění pozornosti kamsi do budoucnosti, která je v tuto chvíli dost zamlžená. A místo pocitu "nejsem tu sama, je tu se mnou" se my, depresivní těhotné:), v sebeobraně zavíráme do naší soukromé bubliny s pocitem, že nám okolí nerozumí. A ani rozumět nemůže, nejsou to odborníci a nezažívají to samé. Takže, milé depresivní těhotné (to je vtipné oslovení:), vězte, že jste milovány i přes tento stav a otevřeně hovořte o tom, co vám pomáhá slyšet a co naopak slyšet nepotřebujete. Řekněte si o obejmutí, řekněte si o "teď nepracuj, pojď prosím ke mně, drž mě v náručí a pomož mi tak brečet. Děkuju." Vaše okolí musí dostat informaci - klidně od vás - že vám nejlépe pomůže pochopení, "jsem tu s Tebou", "breč jak moc potřebuješ", a "je to tak v pořádku".



Ohledně ovlivnění miminka depresivním stavem se můžeme dohadovat. Jasně, že není super, když jsme ve stresu, tím se přejídáme a je nám svíravé ouzko. Ale jak to vnímá miminko, záleží především (si teda logicky vyvozuju a myslím) na tom, jaké pocity vy vysíláte k němu. Pokud dovedete oddělit, že deprese je vaše a váš problém, ale na miminko se jinak nesmírně těsíte a je vítané, tak je to v pořádku, přestože jste teď ve stavu absolutní beznaděje a apatie. Miminko má své tělo, svou duši a je mu s vámi dobře, protože hlavní cit, který vy mu denně posíláte je Láska. A ještě když si během pláče představíte, že se pláče jen u vás nahoře, ale miminko dole je samo v radosti, a řeknete mu v duchu, že je to jen vaše záležitost a jeho se slzičky netýkají, je ochráněné, protože to tak procítíte. A všechno pak vybrečte bez obav ven, protože jak víme, pak je zase o trochu lépe.



A to, že je těhotenství přece nejkrásnější období ženy? Ano, ale je to jen nepřesné vnímání slov. I přes depresivní stavy a ne-volnosti s tím spojené je to krásné = vzácné období, kdy se v našem lůně vyvíjí nová lidská bytost. Jsme dvojjediné. A vše, co je s tím individuálně spojené je v pořádku. To, že nám není zrovna hej jako v té nejpohodovější sladkosrdceryvné představě je jen naše fantazijní očekávání. Radost má mnoho podob a vede k ní mnoho cest. Já to beru tak, že je to holt pro mě teď asi důležité takhle "trpět" a smutnit, a že pak už to budu mít za sebou. A když přijde něco dalšího, tak ať. Vím, že to zase zvládnu (a "zvládneme" - s mužem i deťátkem). Užívám si ty chvilky, kdy deprese není a je mi celkově moc fajn, hladím bříško a těším se na příchod té bytosti zevnitř sem ven :-) a kdo ví, třeba pak my, depresivní těhotné, budeme naprosto v klidu a vyrovnané po porodu a poporodní deprese postihne zase ty, které byly v těhotenství v klidu ( - nikomu! to nepřeji, chraň bůh). Já se tím uklidňuju a začarovávám si tak pohodový porod a šestinedělí. Už budu mít zádrhely vyřešené a půjde vše jako po másle. A když tomu vnitřně věřím a cítím to tak, bude to tak.

No, co vám budu povídat, jsem z toho paf. Vaše paní PAV :-) obrázky z milovaného Pinterestu (tam se hezky utíká od problémů) a článek o tom, co dělat v těhotenské depresi zde.




Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaše milé a inspirativní komentáře :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...