čtvrtek 9. října 2014

PAVí záležitost

Abych rozbila řetězec článků plných naděje o depresi, přináším veselejší záležitost. Jak už jsem (asi?) říkala, stěhujeme se z bytu z Prahy do domečku ve východních Čechách. Oficiálně je to velká změna, ale pro nás dva (mě a mého muže:) je to spíše návrat k milovaným kořenům. Jsem zvědavá, jak se nám bude dařit. No nic, pojďme na to, co jsem si (na sebe) připravila :-)

Paví pokoj!! Konkrétně předsíň v domečku, která je relativně prostorná (díkybohu! dosavadní boj s úložným prostorem už mě začínal vyčerpávat. Asi to znáte.)
Jak to v reálu dopadne, vám ukážu za ehm, pár týdnů.

Inspiraci jsem hledala - jak jinak:) - po nocích na Pinterestu:

~ začněme hezky zlehka, obecně, barevně, ladně...

~ důležité je vybrat si paletu, žeano...

~ také je důležité nenechat se strhnout nadměrnou touhou po paví autenticitě...

~ když už, tak maximálně s mírou...

~ myslet na to, že každé pírko dělá páva...

~ s jedním pírkem se dá dělat spoustu muziky...

~ případně dát pírko jen tak do vázy a pořídit si hutné křeslo týmových barev!

~ ach! je božské. Do předsíně ideální. Ještě přidat na další odkládací místa pár polštářků:

~ a na konec roztomilá inspirace pro DIY :-)

(omluvte kvalitu, přístě se polepším).

>> Jak vlastně dělá páv? <<

S láskou, vaše paní pav. Paf!




Co dělat během těhotenské deprese ~ UŽITEČNĚJŠÍ pokračování.

Přátelé, navazuji na předchozí psaní o tom, co dělat, když je zrovna "špatně". Onen článek je spíše jen potvrzení pro vás, že to, co právě prožíváte, je v pořádku a rozhodně byste měly i v tu chvíli být natolik moudré, že dokážete vnímat následující důležitý rozdíl:

VY nejste DEPRESE. Vy jste vy, se svými vlastnostmi a schopnostmi, umem, cítěním, inspirací a emocemi (přestože tohle všechno ve "špatnou chvíli" zrovna asi nevnímáte a neuznáváte, ale nevadí, to k tomu holt patří). Důležité je i přes to všechno vědět, že vy jste vy a deprese je jen dočasný stav, který odezní.

Proto toto užitečnější pokračování. Čtěte, milé silné dámy, dál.

Druhá veledůležitá věc je pracovat se svým stavem, když "je dobře". A jak pracovat?

Máme doma knížku, vypadá takto:

Cesty z duševní krize, Pomoc ve strachu a depresi, edice Pomoc z Poselství Grálu, 1. české vydání, Integrál Brno 2012,  ISBN 978-3-87860-422-8


Ještě jsem ji nedočetla, ale už vám musím netrpělivě podat zprávu o důležitých nových zjištěních. A protože si myslím, že těch nových faktů bude dost, vůbec nevadí, pokud bude pak další pokračování.

Zásadní informace získaná z prozatimního čtení knihy pro mě byla:

"Potlačení duchovní stránky, jež je podstatou deprese, nutně vede k slepotě vůči hodnotám, ke zkreslenému a deformovanému myšlení i ve vztahu ke své vlastní osobě. Do centra sebehodnocení se dostávají pocity provinění, člověk si připadá zlý a má dojem, že vše jen ničí. Své schopnosti, možnosti, naděje na úspěch, vše konstruktivní přehlíží." - str. 35

To je přesné, že? Odpovídá to i tomu, že musíme umět rozlišit "já" a "deprese". Uvědomovat si, že my, jako duch, jako člověk, nejsme nijak nemocní nebo porušení, ale jsme jen zablokovaní.



"Depresivní symptomy tedy patří k nemoci, nikoliv k osobnosti pacienta. (...) Vše, co člověk - tělo a duše, rozum a pocity - může onemocnět, onemocnět však nemůže to, čím člověk je. Z toho lze odvodit stěžejní motto pro pacienta: Od nemoci se distancovat, nikoliv se s ní identifikovat!" - str. 35

Dále literatura píše následující: "Protože deprese většinou probíhají ve fázích a nemocný člověk se během depresivní fáze prakticky nemůže otevřít, měly by se aktivně využít zdravé časové intervaly bez deprese - hlavně k posílení důvěry či ke ,zpracování` nemoci. (...) depresivní fáze jsou jako mračna, nad nimiž stále svítí slunce. (...) Pro nemocného je velmi důležité, aby depresivní období statečně přečkal, aniž by sám sebe hodnotil (...)." - str. 36

Toto jsou důležité informace i pro vaše blízké. Pro lidi, kteří nemají s depresivními stavy vlastní zkušenost, je velmi těžké se do vašich pocitů vžít a pochopit, co prožíváte a co vám ne/pomůže.



U nás (myslím mě a mého muže:) je zvláštní, že na přelomu roku 2013/2014 trpěl depresemi manžel. A nyní u dalšího velkého přerodu (těhotenství) deprese zažívám já. Smysl vidíme mimo jiné i v tom, že o tom můžeme nyní otevřeně mluvit a pomoci díky tomu někomu dalšímu, byť třeba jen jednomu člověku. V mém případě ženám, protože zjišťuji, že být s ženami je mé poslání. Takže za to jsem depresi vděčná a vím, že stavy odezní. Stejně jako vám :-)



Držím palce, a v "dobrých chvílích" přemítejte o tom, co by vás mohlo trápit, blokovat, jak vypustit tu zadrženou energii, která vás tlačí (de-prese). Uvolnění lze zažít právě třeba skrze slzy, pohyb (tanec), zvuk, dýchání.

Budu ráda za jakékoliv komentáře. Připomínám, že nejsem vystudovaná psycholožka/psychiatrička, pouze samouk, který jde s kůží a dobrým úmyslem na trh :-) Děkuju.

Vaše paní paf.
~ 1. fotka vlastní, další obrázky z Pinterestu.








pondělí 6. října 2014

Co dělat během těhotenské deprese?

Co dělat a nedělat během těhotenské deprese?
No teoreticky je to jednoduché - poddat se všem těm pocitům a celému stavu a tím nějak dostat z hlubiny to, co má vyjít na povrch. Ale prakticky už je to těžší.

Jak tedy podpořit léčení duše a vytěžit maximum? Pro přemítání, uvědomování si, přijímání, přiznávání si, nezastírání, neutíkání ale vycházet vstříc tisíci myšlenek doporučuji:

1. Spát.



2. Brečet.
- Čím víc, tím líp.



3. U brečení myslet na to jak se uvolňují a vyplavují všechny těžkosti.
- Odevzdávám vše, co mě trápí do světla a lásky.



4. Jíst.
- Tělo je moudré, když je vám na duši ouvej, dovede vyplavit potřebné látky a vše zpracovat (i nadbytek cukru). A také poznáte, kdy už máte fakt dost...



5. Jít jinam, než kde je vám právě divně.


6. Pokud se vám nikam nechce a jste apatická, představte si své tajné, krásné místo v mysli a přetočte se na druhý bok.


7. Pokud je i vizualizace příliš náročná, v pořádku. Tak prostě jen buďte.


8. Dělejte to, co chcete. Čtěte, vyšívejte, zalévejte hrášek, cokoliv. I kdyby vaše touha byla dělat nic - "dělat nic" je také náročný úkol ;-)


9. Nechte se obdarovat tím, co máte rádi, od toho, koho máte rádi.
- funguje zaručeně (minimálně posléze). PS: hermelínový už jsem snědla.


10. Myslete na mrňouska v bříšku a na lásku, kterou mu dáváte jen tím, že ho nosíte.


11. Je-li to moc (já vím, jsem tu s vámi), objednejte se hned teď na terapii.
- Dobří terapeuti existují. Nic se neskazí Kraniosakrální biodynamikou, Biosyntézou, můžete navštívit individuální terapii někoho vyhlášeného vědoucího, případně se zeptat na další kontakty. 

Kdo hledá, ten ideálního najde. Já mám pár konkrétních tipů, ale asi bych je tu neměla psát takhle veřejně, já nevím :-) Tak mi kdyžtak napište (nevím jak, ale věřím, že holub vždycky doletí tam, kam má).

Kdo ví, jak pracovat s těhotenskou depresí, budu ráda za další tipy do komentářů.

PS: Obrázky Pinterest a mé soukromé album.

S láskou, vaše paní pav.




Těhotenská deprese

Z minulého příspěvku jsem se přesunula až do oficiálního pojmu "těhotenská deprese".

Nemyslím si, že by deprese byla špatná, naopak si myslím, že je to velice rychlá cesta vývoje k něčemu lepšímu. Jde o uvědomění, přijetí a znovunastolení nějakého svého "nového" systému bytí. Ale ve stavu smutku, prázdnoty, beznaděje a přes slzy se to holt dává dohromady ne přímo lehce...



Opět jsem hledala na internetu a bohužel opět nic kloudného nenalezeno. Jsem zklamaná, že všechny články víceméně kopírují jeden zdroj a nepřináší nové pohledy, natož relevantní informace. Z diskuzních fór je znát, že zde daný "problém" je, že se s ním ženy potýkají. Je mi líto, že na takové volání o pomoc reagují jiné ženy, které buď zažili něco podobného a vylíčením své situace si svou bolístku léčí (ale dotyčné zrovna nepomůžou), nebo poskytují zaručené rady (proboha, antidepresiva nic nevyřeší, jen potlačí!!!), nebo napíšou takový komentář, který dotyčnou zničí víc než rána lopatou do hlavy. Ve většině případů v daných diskuzích pomůže tedy nejvíce to, že žena svůj depresivní stav otevřeně "řekne" (tedy pojmenuje si) mezi lidmi ve fóru a "rady" ostatních už vem čert. A to samé teď pomáhá i mně, takže žádné relevantní informace také asi nečekejte :-)

Ze všech internetových článků na dané téma vyplývá, že "ano, je to seriózní problém, který je třeba řešit nejlépe odbornou pomocí", dále že "depresivní stavy ovlivňují i miminko, tak bacha na to", pak zaznívá, že "těhotenství je nejkrásnější období ženy, takže není třeba být v depresi a jediná starost je kupovat výbavičku a řešit barvu dupaček". Tož tak...



Seriózní problém to tedy je, když se oficiálně uvádí, že postihuje 20% těhotných žen. To je podle mě docela dost smutku... Ve skutečnosti to může být i více. Nemyslím si, že se objevuje těhotenská deprese jen třeba v prvním trimestru, který je uváděn nejčastěji. Já začínám trimestr třetí a dnes je mi stejně ouvej jako tomu bylo ve druhém i prvním. Ten statistický údaj nám ukazuje, kolik žen má v sobě nějakou neuspokojenou touhu, potřebu změny, potřebu něco v sobě udělat jinak, než tomu je doposud. A na to nejlépe pomůže právě odborník (nejlépe dobrý terapeut), který ví, jak s takovým smutkem duše pracovat. Nebo jak jsem psala v minulém přispěvku, můžeme si samozřejmě pomoci sami (resp. vždy i s pomocí terapeuta si ve výsledku vše vyřešíme sami), jen to hledání klíče může trvat déle.

Také by se o tom (kulantně) mělo více mluvit veřejně, nebo aspoň srdce-otevřeně v rodinném kruhu. Okolí se musí naučit přistupovat k depresivní těhotné s podporou a ne zlehčováním stavu frázemi "však to brzo přejde a budeš šťastná". Ano, je to skvělý záměr milujícího okolí a nemáme vám to za zlé, ale v tu chvíli to vnímáme jako popírání našeho aktuálního prožitku a odvádění pozornosti kamsi do budoucnosti, která je v tuto chvíli dost zamlžená. A místo pocitu "nejsem tu sama, je tu se mnou" se my, depresivní těhotné:), v sebeobraně zavíráme do naší soukromé bubliny s pocitem, že nám okolí nerozumí. A ani rozumět nemůže, nejsou to odborníci a nezažívají to samé. Takže, milé depresivní těhotné (to je vtipné oslovení:), vězte, že jste milovány i přes tento stav a otevřeně hovořte o tom, co vám pomáhá slyšet a co naopak slyšet nepotřebujete. Řekněte si o obejmutí, řekněte si o "teď nepracuj, pojď prosím ke mně, drž mě v náručí a pomož mi tak brečet. Děkuju." Vaše okolí musí dostat informaci - klidně od vás - že vám nejlépe pomůže pochopení, "jsem tu s Tebou", "breč jak moc potřebuješ", a "je to tak v pořádku".



Ohledně ovlivnění miminka depresivním stavem se můžeme dohadovat. Jasně, že není super, když jsme ve stresu, tím se přejídáme a je nám svíravé ouzko. Ale jak to vnímá miminko, záleží především (si teda logicky vyvozuju a myslím) na tom, jaké pocity vy vysíláte k němu. Pokud dovedete oddělit, že deprese je vaše a váš problém, ale na miminko se jinak nesmírně těsíte a je vítané, tak je to v pořádku, přestože jste teď ve stavu absolutní beznaděje a apatie. Miminko má své tělo, svou duši a je mu s vámi dobře, protože hlavní cit, který vy mu denně posíláte je Láska. A ještě když si během pláče představíte, že se pláče jen u vás nahoře, ale miminko dole je samo v radosti, a řeknete mu v duchu, že je to jen vaše záležitost a jeho se slzičky netýkají, je ochráněné, protože to tak procítíte. A všechno pak vybrečte bez obav ven, protože jak víme, pak je zase o trochu lépe.



A to, že je těhotenství přece nejkrásnější období ženy? Ano, ale je to jen nepřesné vnímání slov. I přes depresivní stavy a ne-volnosti s tím spojené je to krásné = vzácné období, kdy se v našem lůně vyvíjí nová lidská bytost. Jsme dvojjediné. A vše, co je s tím individuálně spojené je v pořádku. To, že nám není zrovna hej jako v té nejpohodovější sladkosrdceryvné představě je jen naše fantazijní očekávání. Radost má mnoho podob a vede k ní mnoho cest. Já to beru tak, že je to holt pro mě teď asi důležité takhle "trpět" a smutnit, a že pak už to budu mít za sebou. A když přijde něco dalšího, tak ať. Vím, že to zase zvládnu (a "zvládneme" - s mužem i deťátkem). Užívám si ty chvilky, kdy deprese není a je mi celkově moc fajn, hladím bříško a těším se na příchod té bytosti zevnitř sem ven :-) a kdo ví, třeba pak my, depresivní těhotné, budeme naprosto v klidu a vyrovnané po porodu a poporodní deprese postihne zase ty, které byly v těhotenství v klidu ( - nikomu! to nepřeji, chraň bůh). Já se tím uklidňuju a začarovávám si tak pohodový porod a šestinedělí. Už budu mít zádrhely vyřešené a půjde vše jako po másle. A když tomu vnitřně věřím a cítím to tak, bude to tak.

No, co vám budu povídat, jsem z toho paf. Vaše paní PAV :-) obrázky z milovaného Pinterestu (tam se hezky utíká od problémů) a článek o tom, co dělat v těhotenské depresi zde.




Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...