úterý 9. února 2016

Fénix Mařena



Dokonalá Mařena. Toužící po lechtivém písku pláže... Místo toho zateplený křusky u babičky. Můj azyl. 

Vlastně ten písek ani nepotřebuju. Vlastně je to to poslední, po čem toužím.

Vlastně ani tu knížku nečtu. Jen ji držím jak Mařena v ruce a koukám na ty křusky.

Toužím po tom nebýt Mařenou. Jak se to dělá? Tuším, že vím. Ale nemám sílu, tak prožívám to, co mám zrovna na talíři. Vím, že to je taky správně.

Eliáš je úžasný. Už skoro chodí. :) Zacvakávám si tyhle vrávoravé začátky chůze do paměti jako vlakový průvodčí lístky.
Snad tam taky zůstanou.
Nenávratně.

Jsem jako Fénix, povstavám a znovu se rodím z popela. Kolik těch koloběhů musí projít? Víte to někdo? Já ne. A je mi to vlastně jedno. Já vám (sobě!!) říkám, že to dám! Jen sem tam potřebuju azyl. 

Jsem paf, koloběhy jsou nějaký rychlejší.


2 komentáře:

  1. Jsem Mařka v teplákách, azyl bohužel již nemám, náš Kulíšek se naučil vstávat u nábytku a já bych chtěla umět lítat...uletěla bych všem hádkám s mužem, viděla svět s nadhledem a nechala nadechnout své JÁ...snad chápete, že to není sebelítost, pouze užívám Váš prostor pro tiché vyslovení

    OdpovědětSmazat
  2. Ano, chápu. Děkuji. Už brzo budeme létat. A dýchat. Bude to krásné. Opojné. A navždy :-) držím Vám (nám) palce!

    OdpovědětSmazat

Děkuji za vaše milé a inspirativní komentáře :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...