úterý 15. prosince 2015

(byla) jsem sarkastická

Vůči Eliǎšovi.
Mluvila jsem k němu zesměšňujícím, pohrdavým tónem. Nechápu... Samo mi to naskakovalo. Vždy jsem věděla, že to není ten styl komunikace, jaký bych si přála praktikovat k milovanému synovi. Nemluvím tak přece ani s přáteli ani kamarády! K těm mám úctu, těm srdečně děkuji, nežádám po nich nic natož příliš, respektuji je ve všem. Tak proč svého syna, kterého jsem porodila a je mi TAK blízký, podrobuji takové drezuře?



Proč mu říkám "No Ty jsi zase milej, Ti roste zub, viď?" Kopla bych se. "Proč kňučíš? Vždyť Ti nic nechybí!" nafackovala bych si.



Už se to neděje. Láska se prohlubuje. Oba rosteme.

Pomáhá, když jsem víc opravdu s ním. Jak moc přesně si dovedu představit, co se mu asi odehrává v srdci, tělíčku a hlavě. A jak moc jsem já ochotná zpomalit až zastavit SVŮJ život, abych to jeho velké trápení od zubů či malou radost z vysypaných šípků v JEHO čase a prostoru prošla s ním. Prostě byla s ním právě V TU chvíli.



Přátelé jsou už dospělí, samostatní, už jsou zvyklí žít po svém. Eliáš se to terpve vše učí a co víc, jednou to bude umět (snad i) díky mně. Hrozí, že kdybych v takovém naoko zlém přístupu pokračovala, manifestovalo by se to u něj nějakou nemocí (pravděpodobně v krku), abych dostala šanci si to už vážně uvědomit a změnit se.



Mimo to, že jsem máma, jsem jeden z rodičů, určuji hranice, poskytuji bezpečný prostor pro samostatnost a jsem tu i od toho, abych mu byla parťačkou a rovnocennou bytostí pro všechno, co se mnou bude chtít nebo potřebovat sdílet. A ne, abych ho shazovala a vytvářela bariéru v našem společném prostoru. 

...za dítě lze dosadit partnera, rodiče, sourozence,... Změňme to. Změňme se. Bude nám hej ;-)


::

Obrázky z Pinterestu: 1 : 2 : 3 :


8 komentářů:

  1. ooo ano, svatá pravda. též mu někdy říkám věci, které bych nechtěla... když je všeho příliš. příliš kňourání, nošení, řvaní, vztekání, únavy... Achich, ale člověk je tvor chybující... ale všechna naše slova je formují. budu opatrnější... Děkuji za připomenutí. Jana z HK.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Veřím, že v každou chvíli děláme to nejlepší, co zrovna můžeme. Nemá smysl se trýznit, ale být bdělý. :)

      Smazat
  2. Taky to dělám a štve mě to... Zaujala mě ta tvoje zmínka o tom, že by se takový přístup mohl projevit nějakou nemocí. O psychických příčinách nemocí často přemýšlím, ale nevím, kde by se to dalo nastudovat. Máš nějaké zdroje nebo je to jen tvlj pocit? Dík

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá Magdo, tak dlouho jsem si nechávala čas na odpověď - chtěla jsem nastudovat relevantní materiály, abych mluvila více erudovaně a přinesla trochu užitku. Leč, nestalo se tak a jen tu brzdím reakci. Takže suše - zadávám do googlu např. "bronchitida dítěte psychosomatika" (ok, to už je silnej kalibr) a pak klikám a čtu, snažím se vidět v našem životě souvislosti. Často mi dojde spojitost. Takže tak nějak. Zatím mi to tak stačilo (ťuk ťuk ťuk). Jinak je o psychosomatice a celostním léčení hromada literatury a materiálů. Jde jen o to poznat, co je pro Tebe důvěryhodné.

      Smazat
  3. Zrovna poslední dva dny jsem se v tomto způsobu mluvy se synem zdokonalila...a zpětně je mi to tolik líto a pochybuju o sobě:( Ale po 2 tydnech s minimem spánku si říkám, že i já mu chci ukázat svou hranici, že když takto budeme pokračovat, je možné, že nemoc se někde usadí v mém těle...Je to opravdu tolik sobecké chtít trochu více rovnováhy v našem vztahu? Nebo je to jen o tom jak si o tu rovnováhu říct?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Naprosto rozumím. Já to mám také tak... Sobecké to určitě není, jen u mě je toto už stádium, kdy jsem své potřeby, když se včas hlásily, odmítala slyšet a vyjádřit, překročila jsem jako rozdavačná hrdinka za svou hranici, a proto to pak zašlo tak daleko. Nepochybuj tak, že by ses zatracovala. Jedině pochybování, které učí, je zdrojem síly. Přeji, ať je mateřství pro Tebe ladným objevováním sebe. A radosti s životem s miminem po boku ;)

      Smazat

Děkuji za vaše milé a inspirativní komentáře :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...