pondělí 28. září 2015

Jak přežít porod

Až nadmíru často se setkávám s názorem, že porod je prostě třeba přežít. Že "to zvládly všechny, budeš muset taky". Podotýkám, že ještě před pár lety jsem na tom byla stejně.



Nechci vás tu láskorádově přesvědčovat o tom, že porod je přece ten nejvíc nejhlubší, nejintimnější, nejbáječněji hluboký a spirituální zážitek v životě ženy a je třeba se na něj ladit, otevřít srdce, zharmonizovat čakry a nechat dítě něžně vyplout do krásného světa. Ano, může to tak být a často to tak je. Ale, stejně tak často to tak nebývá...



Chci vám naopak ukázat, jak omezený pohled na porod si v době uchováváme a nejsmutnější na tom je, že často ten názor není ani náš!

Porovnáme-li novodobý porod (třeba od dob vynálezu telefonu) a porod takový, jak jej sestavila příroda, je v tom prvním přemíra strachu, myšlenek, mužů a racia. A to pro proces, který se umí stát sám, není dobré. To je jako učit ptáky létat...

Humor :)))

Samozřejmě se u porodů také umíralo, to holt ke koloběhu života patří. Smrt se ostatně také vnímala jinak... Toto není žádný můj alibismus, samozřejmě jsem vděčná za možnosti dněšní medicíny. O intervencích do porodu už bylo také napsáno mnoho, je to také na samostatný článek.

Je mi ale líto, že zdravé, mladé ženy dnešní doby (kdy do jejich normálního porodního procesu nemusí být zasahováno) jsou mnohdy již před samotným těhotenstvím tak negativně vůči porodu nastavené, že až příliš často se opakuje tradiční scénář - první porod hrůza děs a trauma, a konečně u toho druhého těhotenství přichází žena na to, co vše bylo u prvního porodu"zbytečné", a jak to chce příště jinak (a většinou začíná mluvit o "přirozenějším" procesu). To zbytečné je v uvozovkách, protože to, že je ten první porod hrozný, zbytečné není, protože právě díky té zkušenosti a prožitku nyní ví, že příště to chce jinak. To si pak můžeme my, všechny "bláznivé duly", "alternativní porodni asistensky" a podobná individua třepit pusy, protože jak praví staré známé pořekadlo - "házet perly sviním" a "sytý hladovému nevěří". Zkušenost je zkrátka nepřenositelná (a je to tak dobře)...


Takže, ženy, chystáte se otěhotnět? Jste těhotné? Bojíte se porodu? Slyšíte kolem sebe jen samé děsivé příběhy a ty dobré jsou spíše výjimka? Je mi to líto, že to tak kolem vás slýcháte... Dobrá zpráva pro vás ale je, že váš příběh se teprve píše a záleží jen na vás, jaký bude mít konec :)

Nevěřím, že někde hkuboko u vás nezní takový ten tichý hlásek, který se opatrně snaží vás přivést k tomu dobrému příběhu. Říka: "Ženo! Ona to měla takhle, ale má jiné podmínky, je jiná, má jiný svůj vnitřní svět, je třeba bojácná, to Ty nejsi. Můžeš to mít jinak. Buď zvědavá a zjišťuj si informace a najdeš potvrzení, že to, jak si to ve skrytu duše myslíš, je dobré. A pro Tvé miminko to jediné správné." Máme to totiž v sobě. I ženy z jeskyň a stepí ví, jak porodit (jinak bychom tu asi nebyli, že:))) a nepotřebují k tomu žádnou paní všechnoznalovou nebo dědu vševědu.



Ano, vím, že se říká, že porod ukrutně bolí. Ale nedodává se, že bolí JINAK, než když vás nechá někdo na dvorku s rozpáranýma střevama. (Odkaz na článek o tom, jak asi bolí porod)
Navíc ne všechny ženy to "bolí" (i když na to nespolehejte, to chce docela dobrou přípravu a/nebo předpoklad:)

Také se v dnešní době předávají zkreslené informace ohledně celého procesu. Porodní gramotnost (tady u nás v ČR) je u většiny obyvatel na relativně bídné úrovni. Tím nikoho neurážím, to tak prostě (a bohužel) je. 

Tentokrát černý humor.

Takže pokud to chcete jinak, není problém :) stačí, když se sama rozhodnete, čemu chcete veřit, i když vám teď hlava jede stále stejnou písničku "nene, to prostě nejde, prostě porod je to náročný, nechutný a bolavý ". Na začátku je třeba tu hlavu asi na chvíli přeřvat a jít si za těmi informacemi, které do sebe potřebujete dostat, aby pak hlava už neměla argumenty. O tom, že budete sama přesvědčená o jinakosti, to totiž je. 



Bádejte po tom, proč se co děje, s čím co souvisí a tvořte od nuly svůj názor (názor své matky, babičky a tet jim nechce). 

Ano, porod (většinou) bolí. Může to být místy i náročné, ale nemusí. Protože když do toho jdete sebevědomě (tedy ne s odevdáním se někomu jinému), je to jiné, než když do toho předem jdete se staženými půlkami. Pak se tam hlavně mezi ty půlky nemůže to dítě ani dobře napasovat, žeano:)

Nuže s radostí do toho a půl je hotovo :-) Paf!

PS: fotky z Pinterestu . . .
PS2: Udělejte si krásný zítřek, ženušky. Třeba si vezměte nějaké své čupr šaty, které jste dlouho neměla.




5 komentářů:

  1. Bereš mi slova z úst ... Porod je nejhlubší zážitek mého života. Anděl mi každý den to štěstí připomíná! A dnes i ty ... Děkuji!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přála bych si, abys mi o tom jednou povídala.

      Vymazat
  2. Jsem hrozně ráda,že jsem na tenhle blog narazila (předtím jsem chodila číhat na ten Vašeho muže :-)) ). Pročítám všechny články,hltám každé slovo...
    Smekám před Vámi,že jste si tohle všechno uvědomovala už jako prvorodička! Já jsem bohužel ten výše popsaný případ - první porod,děs a hrůza,ale díky tomu prožitku jsem došla k tomu,že ten druhý chci jinak. A povedlo se..měla jsem pak pocit,jako bych složila reparát. Že jsem konečně pochopila tu pravou a správnou sílu porodu :-) Děkuji,že svoje poznatky posíláte dál,nevědomým ženám!
    Posílám Eliáškovi :-* ,je sladkej!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Pájo, děkuji za úžasnou zprávu od Vás, také hltám každé slovo. :) Mám velkou radost z Vašeho reparátu, děkuji. Eliáš mává nazpět a Ondra na popud Vašeho komentáře zvažuje, že začne zase psát :)) Mějte se čarokrásně, přeji Vám každodenní jízdu na vlně důvěry a napojení na sebe. S láskou, Eliška.

      Vymazat
    2. Děkuji Eli :-) Až bude slina a správná konstalace hvězd,napíšu maila ;-) Mějte se a smějte se! P.

      Vymazat

Děkuji za vaše milé a inspirativní komentáře :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...