sobota 19. září 2015

Sedmnáctého

Dnes je to přesně 8 měsíců, kdy se nám narodilo miminko.



Čtu si po sobě tu první větu, kterou jsem právě napsala. Vlastně záměrně píšu "se nám narodilo", protože porod našeho Prďánka byl opravdu jeho. Já jen můžu zpětně pozorovat, jak jsme byli porodu na 100% odevzdaní, nechali jsme všichni 4, ať se to děje - tedy já, mé tělo, Ondra a porodní asistentka Katka. A ono se to dělo. Pozoruji to v paměti i teď a jsem neskonale vděčná za to, jak to dopadlo.

Ve zprávě pod touto byl dodatek: "jo a pokud se dnes přecejen nevyspíte, tak se Vám předem omlouvám. :)"

Mohla bych (asi jako každá žena) o období tohoto mého prvního porodu napsat knihu. Vidím tam tolik souvislostí! Je neskutečné, jak pravidla světa, moudrosti předků, dokonale fungují. Jak nás zkušenosti učí. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. (Tak co, Prďo, už? Ještě né, až sedmnáctýho"). Zasej vítr, sklidíš bouři. Nepřijmeš ponaučení? Ok, tak ale počítej, že příště tu lekci dostaneš ještě intenzivnější!



Třeba to, jak jsem počítala jen s jednou možností porodu - přesně dle mého plánu: přirozeně bez léků, jen s těmi, které tam chci a nejlépe aby mi na vyrozené miminko nikdo nešahal. A lup! Nene, takhle to milá zlatá nefunguje. Taková nulová pokora je zrádná. Řešení? V 37.těhotenském týdnu (tedy v době opravdu těsně před porodem), se miminko stočilo v bříšku naštorc, což znamená jedině porod císařským řezem. To bylo jak rána dubovou palicí...



Jak to dopadlo? Lekcí jsem úspěšně prošla. Oprava - jsme prošli, s manželem. I pro něj tato zkušenost přinesla hluboké poznání v tom, že porod není Hurvínkova válka "prostě se v pohodě narodí" (i když ve své podstatě je v tomto pojetí velká moudrost :-D ).

"Prostě taky skočíš. Co je na tom? Ta houpačka a kornoutek přece moc dobře vědí, co dělají!"

Je mi jasné, že teď nemůžu neukončit příběh o našem porodu a příčné poloze miminka. Takže jsme to zvládli a miminko (dnes už víme, že synáček) se stočilo hlavičkou dolů do pánve. Občas mi dokonce připadalo, že je v té pánvi až tak moc, že na mě vykoukne. Což je, jasně, blbost. I když...o kom se mluvívá, nedaleko bývá :-D



Vykoukl až sedmnáctého. A od té doby bude 17 i naše šťastná Mágova hvězda.

Dnes mi na tom nejvtipnější připadá fakt, že jsem dnešní datum zjistila až teď před spaním, a to dalo za vznik tomuto spontánnímu článku. ...nějak mi jsou ty datumy a čísla ukradená... :-)

Tak zase za měsíc, sedmnáctko. A díky! Jsi skvělá. ;-)

Paf.





4 komentáře:

  1. mmm:-) porody jsou kapitola sama o sobe. s tou pokorou a neocekavanim (neprojektovanim si) mate naprostou pravdu. prijde mi to jako takova jedna z nejvetsich zkousek (zasvecenich?) v zivote zeny.. duvera, sila, odevzdanost
    at se vam dari..s stastnou hvezdou:-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano, hezky to píšete. Souzním :) a děkuji. Ať se daří i Vám. Ps: Přijde mi, že novodobé ženy mají jiný ten proces a podmínky zasvěcení než ženy dřívějška... Ale to je asi na delší povídání, žeano :)

      Smazat
  2. Je to obecné a tak konkrétní. Propadám se textem dolů a dolů ... Tvoje řádky mi běhají v hlavě celý den!

    OdpovědětSmazat

Děkuji za vaše milé a inspirativní komentáře :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...