čtvrtek 16. dubna 2015

Stýská se mi.

Stýská se mi po naší Meggie. Odešla 9.1., chvíli před porodem našeho Prďánka. Věděla proč. Dokonalá synchronicita.

Nádherný článek o tom, jakou zanechala v našem životě stopu si můžete přečíst tady na blogu mého muže.

Chci si jí takto připomínat...

Byla horský, pastevecký pes. Tibetský teriér. Milovala vítr a sníh...


...a bordel. Vždycky se vyválela v tom největším.


Občas nechápala, co se po ní chce. Nebo chápala, ale bylo jí to dokonale šumák.

Občas naopak - jakoby snažně volala "Taťko! Uf! Pomoc, on mě očuchává.."

Většinou si ale rychle poradila sama. Měla respekt. Byla to prostě fešanda...

Její oblíbená poloha? Tzv. na placku.

A taky ještě postelové anténky byly oblíbené.

Mimo těch předchozích 8 let byla s náma na zásnubách (ten mázlý stín vpředu)...

...na oficiálním zásnubním focení...

...na naší svatbě...

...a po celé těhotenství.

Uměla řídit,...

...profesionálně pózovat...

...a taky poctivě odpočívat na oblíbených, strategických místech.

Je minimálně dvakrát v reklamě:

A má svou čestnou hlídací cedulku:

Byla s náma na malinách:
Na borůvkách...
...a párek v rohlíku?
Ten taky milovala.

Nejvíc jí ale miloval její Ondra.
Už aby tu byla zase s námi :-)
Takže žádné smutky, ty ať smeje déšť. Víte, že když přidáte háček ke "smeje", je z toho "směje"?


Paf. (jako pac.)


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za vaše milé a inspirativní komentáře :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...