středa 7. října 2015

Zahraniční vlastenci

Hranice.
Jedeme-li na místo, kde to přesně neznáme, je třeba obhlídnout nový terén a rozšířit své pole působnosti. Párkrát nám třeba něco ujede, párkrát se v něčem vykoupem, ale taky třeba objevíme krásné, kouzelné místo, kde nám bude dobře.





Hranice.
Kde je pláž a kde už moře?

Do jaké míry vyjadřujeme egoismus a kdy je to už jen čistá, sebe-vědomá sebeláska?

Do jaké míry je v pohodě hledět si vlastních věcí - dítě přece není středobod vesmíru dospěláka, a kdy už je to lehká lhostejnost, nezájem a snaha o samo-zabavení dítěte?

Jak bezpečně rozeznat chvíli, kdy vyhovíte partnerovi z lásky k němu a kdy prostě "vyhovíte partnerovi" na úkor sebe, když v obou případech se vám třeba moc nechce?

Kdy je to ještě vděk rodičům a kdy už přebíráte příliš zodpovědnost za jejich životy?





Nastavení hranic je pro mě aktuální téma. Nejen nově ve vztahu k prckovi, ale i ve vztahu k sobě a svému životu. Ne životu, který si rodiče a okolí mysleli, že budu já žít.


::

Připadám si jak Carrie Bradshaw ze Sexu ve městě, jak píše ve svém krcálku v Newyorském Manhattanu svůj sloupek a při psaní se vždy tak zamyslí, svraští čelo, našpulí pusu... a v tu ránu jí začnou docházet odpovědi!





Zkouším krčit obličej jako ona, začínám se nesexy potit a ... žádné rozuzlení nepřichází. Třeba proto, že u toho nekouřím jako ona, nebo nemám "takovou" chuť na sex jako ona? Za to ale pravidelně odbíhám nabízet bradavku budícímu se Píďovi...





::

Jedno moudré pořekadlo praví:
"Nezáleží na tom co děláme a jak to děláme, ale co u toho cítíme."


A tak krčím čelo i pusu, přehodnocuji původní nastavení, ponechávám a taky hranice nově nastavuji. Hlavně pozoruji, jak se u toho cítím.

Například můžu být plně milující matka pro Eliáše, ale zároveň neztratit samu sebe. Můžu si v klidu sníst oběd a vypít kávu (ok, kojící vtip, vypít meltu) a neběhat mezi sousty dělat cukrbliky. Nebojím se nahlas říkat své potřeby, ale nepovažuji se za ředitelku vesmíru (bejvávalo).

Dál tedy budu Píďovi nabízet bradavky (u kojení se skvěle dumá) a budu si přát být zodpovědná ve vymezení těchto neostrých hranic nejen vůči sobě, ale i vůči všem těm, kterých se mé hranice týkají. Kéž by na to byl někde nějaký návod ke stažení...

Na závěr ještě přikládám tři obrázky z Pinterestu (po zvědavém zadání hesla "ego") Ať každý naleznete své poselství :-)










Srdečně, vaše paní paf.


Zdroje obrázků: 1 a 2 soukormý archiv Ondra Vala : 3 : 4 : 5 : 6 : 7 :



1 komentář:

  1. Zamýšlím se!
    Stanovuji hranice. Alespoň vzdušné ...
    Uf!!!
    Ty mi dáváš ...

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše milé a inspirativní komentáře :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...