čtvrtek 28. července 2016

Ukňourané mateřství


Chcete znát pravdu? Tak takhle to u nás vypadá většinu toho roku a půl. Někdo má radost sem tam proloženou pláčem, u nás je to už od narození Prďánka naopak. Pláč sem tam proložený pohodou.

Neustále se snažím přijít na to, čím to způsobujeme my (rodiče). Odlupuju svoje slupky jako u cibule a dostávám se stále víc doprostřed. Posunuju se vždy, ale občas je to demotivující a občas supernáročný (třeba jako teď s těma blbýma aftama), ale vím, že to má smysl. Taky ale vím, že zkrátka ne všechno je "moje chyba", že prostě je Eliáš citlivý. Je to svá osobnost a z některých věcí musí holt vyrůst a zmoudřet.

I přesto, že z něj nedělám žádnou slečinku ze sterilního prostředí a v mém okolí jsem spíš krkavčí matka s Nevýchovnými principy, dostává se mi (zatím) spíš kňučení, nespokojenosti a méně času na moje tvoření a můj spánek. A to vyčerpává. Navíc když pak slyším, jak jiné děti spí celou noc a nepotřebují mámu na víc než na pofoukání polívky, a já, protože jsem ze své podstaty podporující, vyškrabuji poslední zbytky sil a dosazuji namísto vzteku z "nespravedlnosti" vděk za to, že to je v jiné rodině na určité rovině pohodovější a pohodlnější. S neutuchající důvěrou, že se mi jednou všechna ta vynaložená energie vrátí i úroky a Eliáš bude sebevědomý, chápající, bystrý a ohleduplný kluk.

Takže, i přes věskerou nekonečnou mateřskou lásku ne vždy a pro všechny to mateřství může být pohodové, ale může být pekelně transformační. Aneb gratulujte mi, asi jsem objevila ameriku :-D

Jsem paf a KO k tomu (hurá!)


7 komentářů:

  1. Eli, drž se. Mám taky poněkud náročnější dítě, i když teď už je to celkem pohoda. Ale když se kojila, tak se v noci kojila nonstop a já už nemohla, proto vzalo za své i moje předsevzetí, že budu kojit do samoodstavu. 17 měsíců jsme prakticky nespali, jen jsem se vzdálila z místnosti a hned řev. Ale pak se to jako mávnutím proutku změnilo. Tím tě nechci nabádat, aby jsi přestala kojit, ale jednou to bude jinak a i když děti mají stejně jako dospělí svoje dny, kdy se prostě vzbudí se špatnou náladou, den ode dne je to lepší a lepší...Tak jen vydrž.
    (Btw včera jako anděl, samej smích, dali jsme si tříhodinový šlofíka přes den, tulení, mazlení, dnes hodinu bezdůvodně prořvala, držela se mě za nohu a spala jen půl hodiny :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Zuzi. Děkuju, Tvoje slova mě krásně hladí. Budu tu na ně chodit a tajně s nima vrnět. Asi ani nemusím psát, že kojení a vzdálení za roh je totéž. S každým dnem vstávám s otázkou - třeba dnes? Třeba dnes usne sám? - to jen tak pro pořádek :))) Děkuju!!! :)

      Smazat
  2. Jo a i když to zní neuvěřitelně, právě ta náročnost (naprostý bojkot cestování, nespaní, nejedlík, bojkot všeho a všech) mě zocelila jak nikdy nic a naučila mě neuvěřitelné trpělivosti. Jistě víš, o čem mluvím :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ach ano, trpělivost, to je to, co se nedá koupit ani v Lídlu, ani v Albertu.

      Smazat
  3. Vítejte zpět mezi řádky...mé ohlédnutí za posledními 13 měsíci vypadá stejně. Pláč, pláč, pláč, nespaní, bojkot jídla, zábavy, rodiny...v roce jsem kvůli únavě a šílené náladě v naší rodině přestala kojit, do týdne se zlepšil spánek (místo 7 probuzení "jen" 2), jednoznačně se zvýšil příjem všeho jídla a cca o hodinu denně ubylo kňourání. Nevěřila jsem, kolik trpělivosti a laskavosti jsem schopná vůči takovému bojkotu ze sebe vykřesat, ale stále je to málo. Nevím, jak u vás, ale u nás ještě navíc manžel nezvládá. Dopadlo to tak, že jsem se rozplakala na návštěvě u kamarádky, která po idylickém půlhodinovém hraní na dece během 2 minut v klidu uspala na další 3 hodiny svou dvouměsíční dcerku...Už se mi to nechce vše vydržet, už to potřebuju řešit, posunou dál..

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Milá pajinko, psala jsem Vám odpověď a vznik z toho následující článek (snad to není příliš troufalé)... Mrkněte ke mně na Instagram (vlevo tzv. Instagramová @panipav) k této uřvané fotce, ženy mě tam krásně podpořily a myslím, že i Vy tam v jejich slovech najdete útěchu. Třeba zpráva od Verči: "Verim, že jsi skvela maminka, a ze je to prostě jen osobností Eliaska. On si vas vybral, vybral si Tebe, protoze vedel, že to zvladnes ;-) <3. Jedna moudra osoba na povedela, že se rodi dva typy deti: pampelisky a lilie. Pampelisky jsou takove pohodove a sobestacne, a i když se narodi do těžkých životních podminek, vyrostou z nich silne osobnosti, bojovnici. Lilie potrebuji peci a stalou a oporu. Kdyz vyrustaji ve stabilních rodinach a jsou podporovany, rostou z nich silni a krasni jedinci. Kdyz se naopak narodi do horšího prostredi, napr. otec pije, maminka nejevi zajem, tak se to na nich muze dost podepsat ...jakkoli ...takže je treba Eliáš jen lilie, avsak stastna, protoze ma vas <3!!!" A až si přečtete nový článek...můžete dát vědět. Klidně na mail. Jsem s Vámi. Eliška.

      Smazat
  4. Milá Eli,vítám Tě zpátky! :-)
    Hlavně klid a nohy v teple :-* Vím,mě se to teď kecá :-D Dcera taky byla náročný dítě...tenkrát mě hrozně vzpružila věta,že takhle náročný děti se rodí silným osobnostem,protože příroda ví,že to zvládnou :-) No,zvládla jsem to a druhý dítko bylo za odměnu!
    Všechno se zlomilo v okamžiku,kdy jsem to přestala řešit...kdy jsem přestala dumat nad tím,jestli jsem dokonalá máma,přestala se snažit být dokonalá manželka,co má naklizeno,uvařeno,upečeno...když jsem si dovolila být sobecká a vytěžit čas jen a jen pro sebe. Protože z vlastní vnitřní spokojenosti a pohody se to všechno odvíjí...když nejsem v pohodě já,není ani dítě. Platí to tak dodneška. Když mám den blbec,děti jsou protivný,ukňučený,rozhádaný...jsou neskutečně napojený na moje nálady...a já pak vím,že když chci,aby se nechovaly takhle,musím začít sama u sebe.
    Takže,dovol si být sobecká a nešťourej se všem tak ;-)
    Držím palce,ať je Elíš brzo pohodový parťák :-*

    OdpovědětSmazat

Děkuji za vaše milé a inspirativní komentáře :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...