Pseudorecenze: Volba

Naštváná na celý svět (kam to spěje), na sebe (neumim udělat doma jiné podmínky než mají dva spolubydlící) a na Ondru; někde mezi obalováním hermelínů k obědu, neustálým houpáním usínajícího Pídi na zádech a mlsným ochomýtáním kočičindy, jsem sesmolila tuto pseudorecenzi právě dočtené knížky.

Volba, prvotina mladého autora jménem Jakub Trpiš.

Objednala jsem ji spolu s Musela jsem zemřít. Na webu knihkupectví byly na Volbu vynikající recenze. Hledala jsem čtení od českých autorů a chtěla jsem spíše oddychovku.

Bude drbando?

Aaaaa, drbando!

Oddychovka to uplně nebyla (bylo to převážně tísnivé čtení o tom, kam ten svět spěje), ale s tím jsem počítala. Čtení moudrostí mě osvěžuje a oddychovky se učím hledat. :-)

Drbandooo...

Je vidět, že je Volba první kniha autora, který dříve psal krátké články na svůj portál uspesne.eu (který jsem neznala a neznám). Dialogy jsou totiž trochu žákovské, trochu krkolomně to plyne, jako ve školním slohu. Ale nevadí, dohání to širokým spektrem  trefných postřehů ze zákulisních spojitostí dnešní doby, a - hlavně - k tomu neoddělitelně přidává prožívání duchovních principů.

"Duše nezná hranice."

Poskytuje zajímavé podněty k zamyšlení. Tím se dá omluvit i těch pár hrubých chyb, které se v knize vyskytli, pardon, vyskytly, pravděpodobně totiž kniha neprošla řádnou korekturou. Asi už nebyl kapitál, protože vydat knihu není levný špás. 

A fotit cokoliv s mazlení-chtivou kočkou je taky špás.

Podle mě jde především o předání myšlenek, pohledu na svět, spolu s vyobrazeným příběhem, a to se povedlo na jedničku. Taková velká jednička jako na prvním vysvědčení :-)

Samozřejmě si uvědomuju, že jsem looser, protože já sama ještě nic nenapsala. Takže s úctou palec hore a klobouk dole :))

Ocas hore.

Ps: to znamená, že budu blog více terorizovat románovým psaním - kvůli tréningu na mou budoucí knihu, která vyjde pravděpodobně tak za dva...životy.

Můj bok, Píďova noha, Jurášek, Volba a černá kočka pro štěstí.

Paf!

::

"Tomáš se začervenal, Kohl si toho nijak nevšímal: "Ego je výtečný sluha, ale špatný pán. Chce získat nadvládu nad světem, lidmi a všemi situacemi. Chce být neomezeným pánem všeho. Vyžaduje, počítá zisk - necítí soucit. Proč se ho tedy úplně nezbavíme? Za prvé nemůžeme, za druhé by nám to neprospělo. Naším cílem je dostat ho na naši stranu. Aby pracovalo pro nás a ne my pro něj. Ego je tvou součástí. Proč by ses chtěl zbavit části sebe? Bez ega bychom nedokázali pochopit jiné lidi ovládané egem, neměli bychom často dostatečnou motivaci. Není nic špatného na tom chtít vyhrát, pokud víš, že to je jenom hra. Ego je to, co tě popohání, když ti docházejí síly a máš jazyk vyplazený až na zem. Je také zdrojem kritického myšlení. Často podezírá a hledá ve všem záminku. Nežijeme zrovna ve světě, kde můžeš všem důvěřovat, a ego dokáže často odhalit, když tě chce někdo obelstít. Proč by ses ho tedy zbavoval? Udělej si z něj nejlepšího kamaráda. Buď mu vždy na blízku, snaž se plnit jeho ptáni, pokud s tím bude tvá duše souhlasit. Je to perfektní symbióza. Jako moudrý stařec, který zná svět, a mladý muž, který má pocit, že mu ten svět patří. Jako mladý máš problém nad věcmi přemýšlet, jako starý máš problém jednat spontánně. Spoj to. Co byla druhá otázka?"

:: 

TRPIŠ, Jakub. Volba. 1. vyd. [Česko: s.n.], 2012, 222 s. ISBN 978-80-260-2001-1.