Je to klasika "této" literatury.
Příběh o zážitku klinické smrti a vyléčení rakovinou zhuntovaného těla.
To mě fascinuje a jako bonus se ve mě při čtení rozléval klid. No nekupte to :-)
Měla jsem na ni zálusk už pár let, sáhla jsem pro ni ale nyní. Ideálně načasováno. Přesně teď ji dokáži plně ocenit a prožít tak, aby měl její přesah léčivý přínos.
Chtěla jsem vypíchnout ty nejúdernější odstavce. Jenže jsem četla zabraně rychle, (zase) jsem si nedělala poznámky a teď samozřejmě nemůžu ty odstavce najít ("číslo stránky určitě nezapomenu!").
Tak aspoň teď na konci knihy to, co je pro mě taky aktuální:
"Zpočátku může být těžké poznat, co nás motivuje. Rozdíl je v tom, že mysl chce především konat, kdežto duše chce především být. (...) Intelekt je jen nástrojem k navigaci tímto životem. Vymýšlí, jak vydělat dostatek peněz, abychom měli co jíst a mohli zaplatit nájem, zatímco duše chce projevit sama sebe."
"Bytí ale neznamená nicnedělání. Rozdíl je v tom, že zůstáváme v přítomnosti a naše činy pramení z následování našich emocí a pocitů. Dělání je oproti tomu zaměřené na budoucnost, kdy nás mysl vede od jednoho úkolu ke druhému s cílem dosáhnout určitého výsledku bez ohledu na náš současný emoční stav."
: obě str. 160
"(...) Při NDE (Near Death Experience) jsem cítila, že veškeré odsuzování, nenávist, závist i strach pramení z toho, že si lidé neuvědomují svou skvělost. Chybějící uvědomění vlastní dokonalosti nás udržuje v pocitech malosti a nedůležitosti, což je v protikladu k přirozenému toku energie životní síly - té, již opravdu jsme. Jdeme sami proti sobě."
: str. 161
::
No není to překrásně přenádherné? A ještě navíc mi u focení asistoval ten můj Píďa Píďovatej :-)
E jako Určitě Si Ji PřečtětE (kdo tak ještě neučinil:)!
PAF.
::
MOORJANI, Anita. Musela jsem zemřít: má cesta od nemoci k opravdovému uzdravení. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013, 203 s. ISBN 978-80-242-4074-9.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za vaše milé a inspirativní komentáře :)