pátek 19. února 2016

Takový obyčejný pátek

A víte, co by mě zajímalo? Jak to, ženy, děláte?



Třeba dneska ráno. Vyskytl se u nás asi kvadrilion hraček, ale zrovna, když potřebuju složit jeden koš prádla, Eliáš mi samozřejmě potřebuje asistovat.

Ok, beru, chápu a jsem ráda za tuto jeho přirozenou iniciativu.

Pojď, broučku, tady máš hromadu prádla, se kterou si dělej co chceš. Ale!, TADY skládá máma, tady mi prosím nechmatej. A co myslíte? Samozřejmě, že ho NEzajímá kvadrilion hraček, další tři místnosti, umouněná kamna (která ho teda jindy zajímají velmi!) ani ta hromada prádla, se kterou si ještě může hrát. Jeho teď zrovna nejvíc na světě zajímá ta kupička, kterou jsem právě složila!! 

Takže instinktivně se jednou rukou snažím zachránit kupičku, abych to nemusela skládat znova, že jo (i když je mi v tu ránu jasné, že to budu skládat ještě minimálně třikrát). Během obrany komínku se snažím v klidu vysvětlit, o co mi tady jako jde, druhou rukou si stále hlídám těch pár hadérků, které bych měla během minutky složené a v duchu počítám pomalu do pěti.

A pak kam při mateřské padá ten čas, nicnedělání a inteligence...



Situace se samozřejmě opakuje a pro Píďu je to evidentně děsná prča. Vzdávám to a vesele si hrajeme hru "ha ha ha, to je bžunda rozházet složené utěrky." (Ano, všimněte si, že předfázi - žehlení jsem už vzdala, protože hádejte, co ho nejvíc zajímá, když žehlím.)




Tak mi řekněte, má to cenu? Má nebo nemá? :))
...myslím to snažení se o domácí práce se zvídavým ročním batoletem v patách.
Jinak mít roční batole v patách je k nezaplacení.

Mějte fajn víkend.

P.S.: Návazuji na loňský článek "JAK TO, ŽENY, DĚLÁTE?" :)
P.P.S.: Vlastní fotky z akce nemám. Nejsem blogerka aktivistka a mám jen dvě ruce, které se hodily na obranu.
P.P.P.S.: Oblíbila jsem si "P.S." asi jste si toho všimli (ono to zase přejde). Čtu totiž v ukradených chvilkách P.S. od Aňy (Aňi?, Ani?) Geislerové.
P.P.P.P.S.: PAF!

::
Obrázky z Pinterestu : 1 : 2 : 3 :



11 komentářů:

  1. Eliško chapu vás a vím jaké to je,moje odpověd na váší otazku zdali to má cenu tak zní,nenemá to cenu jelikož děti udělají stejně nepořádek když budou chtit a večer už stejně není znát že jste uklizela. Ale moc krásně napsané. míša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Míšo. Myslím, že až budeme mít taky 3 děti, podepíšu se... :))

      Vymazat
  2. Já myslím, že to má cenu. Teda, ne že by mělo cenu snažit se mít dokonale uklizeno (to fakt nejde), ale ukazovat dítěti, co všechno se doma musí dělat. Dítě se tím skvěle zabaví, já přecejen něco uklidím a do budoucna už bude mít zažito, že podlahy se nevyluxují samy, čisté prádlo nepadá z nebe a podobně. U nás jsou domácí práce a vaření daleko oblíbenější než všechny hračky dohromady a o hadr na utírání prachu se často strhne rvačka :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to je můj velký záměr, aby byl Píďa samostatný a věděl, že flek časem nezmizí, ale je třeba ho utřít...

      Vymazat
  3. Tohle mě prudí fakt hodně, sisyfovská práce a šílený žrout času, to přerovnávání a vracení věcí na místo (po dvou dětech a manželovi:)), ale nemůžu si pomoct, v neuklizeném nedokážu fungovat, ač by mi to ušetřilo spoustu nervů!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to stejně (ovšem ne od přírody, ale nějak jsem se k tomu časem dopracovala), ale překvapivě mi to ani nevadí. Nechápu to :D

      Vymazat
    2. Já se v tom učím chodit. Pořádáte třeba nějaké kurzy, vy, zkušené mámy? :-)

      Vymazat
  4. Chci být tvoje kamarádka! Jako fakt :-)

    OdpovědětVymazat
  5. ..tomu se rika: 100x neviditelno umorilo mamu:)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše milé a inspirativní komentáře :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...