úterý 2. února 2016

Eliška Valová jako dula poprvé!

Mám vystudovaný kurz porodní duly. Nikdy jsem u porodu předtím nebyla, poprvé až u toho našeho, kdy se Eliáš narodil.



Bála jsem se, že můj zájem je pouze teoretický (něco jako když učitel managementu nezvládne uřídit ani pobočku McDonaldu). Že až budu u opravdového porodu, že to neunesu a uvědomím si, že to vlastně dělat nechci. Ale i tak to vyšlo a já mohla Katku skutečně doprovodit. 



Zjistila jsem, že je to přesně to pravé pro mě, a to nejen kvůli tomu, že se rodí především v noci :) Potvrdilo se mi, že jsem v takových vypjatých situacích překvapivě klidná. Byla jsem soustředěná a láskyplná. Chtěla jsem z lásky objímat i porodní asistentku Markétu, která k nám chodila. (To by čuměla:))



Koncentrovala jsem se na přítomný okamžik a důvěru. Když se o mě pokoušely pochybnosti a strach, ihned jsem je detekovala a rázem vypakovala. A zase mi bylo hej. Úžasné, tak ladný si představuju "život".



Přesně jsem věděla, co mám dělat, co mám říkat. Kdy mám naopak nic nedělat, kdy mlčet a nechat Katku sama se sebou. Bylo to jak tanec, kdy obě strany znají kroky (i když Katka nad tím asi tak nepřemýšlí:)) Také teď vidím své nedostatky, na kterých potřebuji zapracovat.



Jsem vděčná, že mám za sebou takovou zkušenost. Nabilo mě to elánem do dulování. Uvědomuji si, že to mohlo být "štěstí začátečníka".  Mohlo to být horší, mohlo jít třeba o život, ale to teď (díkybohu!) nešlo.



Cítila jsem z Katky její sílu, že to zvládne a jen jsem jí připomínala, že ji tam má. A ona to dala, odhodlaně porodila víc než čtyřkilového syna a ohromně jí to u porodu slušelo.

Jsem paf... Jak a kdy to asi bude příště? :))

Ps: Ondra s Eliášem to spolu přes noc taky zvládli. 

Jsme tým!
::


PS: Další článek bude příběh pro novorozeňátko Maxíka o tom, jak se narodil. Stay tuned ;)


Obrázky z Pinterestu: 1 : 2 : 3 : 4 : 5 : 6 :



11 komentářů:

  1. Gratuluji Katce, i Tobě Eliško,jste statečné!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucí, děkujeme! Hlavně Katka, ta si mákla teda neskutečně. Doufám, že jsi spokojená!

      Vymazat
  2. Nádhera! Počátek nového života ...

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Báječné! Všechny palce nahoru, jsi jedinečná. A veliká gratulace Maxíkově mamince.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme nastomilionkrát. Už jsou spolu doma :)

      Vymazat
  5. Kačenko, t jsi měla dulu? to je skvělé...prosím ě, kde jsi rodila?

    OdpovědětVymazat
  6. Kačenko, t jsi měla dulu? to je skvělé...prosím ě, kde jsi rodila?

    OdpovědětVymazat
  7. Krásný příběh! Jste obě úžasné,že jste to takhle zvládly! A kluci vlastně taky ;-)
    Čím víc těch porodních příběhů u Tebe čtu (doufám,že nevadí tykání! ;-) ),tím častěji si uvědomuju,jak moc bych to chtěla zažít ještě jednou a podle svého...teď už vím,že bych to zvládla (ač jsem potřebovala dva porody,abych sobě i svému tělu na 100% věřila). A chybí mi to miminko,kojení,společný spaní...pak je tam ovšem spoustu malých i velkých ALE...tak třeba v příštím životě :-))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Pájo, díky za zprávu. Tykání určitě neva (těší mě:)
      "Vědění", že to zvládneš, je základ. Když tam bude i "chtění", přání, vyjde to třeba ješte v tomto životě... ;)

      Vymazat

Děkuji za vaše milé a inspirativní komentáře :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...