Byli jsme na plese

Ale ne ledajakém! Byl to ples mých bratrů...
Ještě nedávno jsem je nosila oba v náruči, dnes už uzvednou jen oni mě.

2007

Ještě nedávno jsem si pro ně jela s tatínkem za maminkou do porodnice, dnes sedí za volantem a vozí oni nás.

Článek o našem krásném sestro-bratrském vztahu napíšu jindy, to už by teď bylo dojetí na entou. Nyní jen o těch slzičkách plesových...

2015

Když jsem viděla, jak si jdou zpříma pro šerpu, jak umí nabídnout rámě slečně, kterou vedou galantně po pravici, jak si pak spolu potřesou rukama a poplácají se po zádech, byla jsem dojatá a hrdá. Hrdá na ně a hrdá na rodiče za to, jak nás dovedli láskyplně vychovat k pravdě.

Toto není bratr, to je jen hezká fotka hezkého sálu Beránek v Náchodě :)

Vidím takových rodin kolem nás hodně. Byl jich plný plesový sál. Naplňuje mě toto vědomí uctívání a předávání lidských hodnot, a existence upřímné rodiny nadějí, že naše republika a svět je ve své podstatě velmi silný a dobrý. 

Chci si tady uchovat ten velký dojem z velkých bratrů a úctě k rodičům.

Pavlovi

Eliášovi jsem vysvětlila, jak je pro mě tento večer důležitý a on rozuměl! Celou dobu - pravda, trochu ospale, ale klidně - buď z mého břicha nebo od Ondry pozoroval okolí. Opět se potvrdilo, že i tak malé dítě dovede rozumět.

Valovi

Píďa usíná standardně kolem 18h, tak jsem měla za to, že bude usnutý ještě před začátkem plesu a celé to v klidu prospí (= optimistická varianta:)). Holt, nedomyslela jsem to. Teď mě totiž trochu mrzí, že jsem Eliáše víc nevyfešákovala. Mohl mít motýlka, lakýrky, podobné nyny serepetičky. Ale tak aspoň že nebyl v pyžamu...

Aspoň epesní klobouček mu byl na chvíli půjčen.

Usnul až po všem pro mě důležitém, kdy jsme mohli odjet domů.

Šťastná a spící brouček klouček.

Byl to velký večer. Nejen pro bratry a dojatou paní učitelku.

Můj tatínek a já.

Do-uvědomila jsem si svůj maturitní čas.

Načuchla jsem pocitu, který zažívají rodiče při vylétávání dětí z hnízda (náš věkový rozdíl ze mě udělal druhou maminku). 

Dávání volnosti, odpoutávání nadměrných citových pout, která by tížila a bránila bratrům v rozletu do života.

Ponechání původní rodiny v srdci a za zády a zaměření se na tvoření své rodiny.

Obšírná to témata.

Docela mě to dostalo...

Ale myslím, že zvládám...

Mohla bych pozorovat své tančící rodiče dlouho do noci...

Na závěr bonbonek :-)

Eliáš byl nejmladší a nejmenší účastník plesu.

A taky byl jediný, kdo mohl cumlat bradavky přímo na hlavním sále. :-))

Zkrátka, vážení, byla to síla.

Taky to byla to nádhera a my to všechno zvládli na jedničku s hvězdičkou :)

Maturita už je na bratrech :-P

Paf...