sobota 14. listopadu 2015

Modlitba pro Paříž

Včera byl pátek 13. Pekla jsem večer buchtu. Hezky v teplíčku, doma. V krbu plápolal oheň a já vůbec netušila, co se o pár kilometrů dál děje...





Normálně to nedělám, ale nějak cítím potřebu a nutí mě to vypustit myšlenky ohledně "světového dění" ven. To, co se stalo v Paříži mě dílem šokovalo, dílem jsem to věděla.

Bráním se naciťování na neuvěřitelnou krutost, neštěstí záležitosti a debilitu těch, kteří za "všechno můžou". Zakazuji si propadat do hluboké lítosti, která útočí a chce mi sevřít srdce. Nikoho jsem v Paříži osobně neztratila, ale to je jedno, my jsme jedno... Nesmím upadat do hněvu a vzteku. To nikam nevede. Stejně jako nikam nevede nenávist.



Jediné, co cítím a snažím se procítit na maximum, je soucit, a to s oběma stranami, s oběma břehy řeky.



Soucítím s těmi, pro koho byl jindy hříčný pátek třináctého tentokrát osudný. Také s těmi, kteří přišli takto z nenadání o své blízké a posílám jim sílu a lehkost. Přeji jim také soucit, protože jen v něm najdou sílu.



V duchu obrovsky děkuji všem těm, kteří tam byli a jakkoliv pomohli. Taková pomoc na hranici ohrožení je velký hybatel, vzniká sounáležitost, mění se hodnoty a přehodnocuje se život.



Zároveň soucítím i s těmi vrahy (drsné "slovo"). Vidím je, jak - ne teď, ale brzo - sklání kajícně svou hlavu a v obrovském utrpení a obličeji zkřiveném neštěstím hluboce prosí o odpuštění a naléhavými vzlyky vyjadřují své nepochopení takových jejich krutých činů. Vyrostli. "Bohužel" toto je aktuálně jejich cesta k budoucímu uvědomění.



Nesmím se na věc dívat osobně, vztahovačně, jakože "kdybych tam byla já, kdyby tam byl můj blízký", to opravdu nikam nevede, ačkoliv takových lidí, co byli na "špatném místě ve špatnou dobu" a jejich blízkých, kteří cítí nevyslovitelnou ztrátu, je velmi mnoho. Jde o to udržet opratě a zůstat v lásce - nebrat křivdu, ale milosrdenství, zůstat v důvěře, že se vždy děje jen to, co je třeba. Ne, toto není alibismus.



Nemám právo se vyjadřovat k politickému dění, nejsem na to dostatečně sečtělá a ani to nepotřebuji. Na to jsou zde mnozí jiní odborníci. Vyjadřuji jen čirou lidskost a odsud, z dálky od centra dění, tedy (ano) s jednodušší výchozí pozicí vysílám vše co umím, aby celá situace nabrala pokud možno co nejdříve ozdravný spád. Nejsem spasitelka světa, nejsem hvězda bloggeringu, ani neumím pořádně psát, ale ze základních principů si dovedu spočítat, co smysl má a co nikoliv. A tak po kapičkách tady kapu dobro-srdečno do toho velkého rozbouřeného oceánu a musím si udržet přesvědčení, že to má smysl. Občas je to tedy pekelně těžké...






1 komentář:

  1. Napsala jsi to hezky... Jediné, co mě k téhle situaci napadá je jeden verš z Bible (Ř 12,21) "Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.". Myslím, že to je čím dál aktuálnější...

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše milé a inspirativní komentáře :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...